21 C 130/2024-40 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále také jen „původní věřitel“ nebo „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit tuto částku navýšenou o poplatek zahrnující úroky v 78týdenních splátkách po , částka, . Dosud žalovaný zaplatil , částka, . Původní věřitel pohledávku z této smlouvy o úvěru postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalovaný jako zákazník a společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Podle této formulářové smlouvy společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem , částka, (zahrnujícím úrok , částka, ) v 78týdenních splátkách po , částka, (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, ). Před uzavřením této smlouvy vyplnil žalovaný formulář, ve kterém uvedl své osobní údaje. , právnická osoba, uvedl, že má příjem ve výši , částka, a další příjmy domácnosti činí , částka, , tj. příjmy celkem , částka, . Výdaje uvedl odhadem ve výši , částka, měsíčně (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Původní věřitel vyplatil žalované částku , částka, a žalovaný zaplatil částku celkem , částka, (Tabulka umoření). Žalobkyně a původní věřitel uzavřeli smlouvu, podle které původní věřitel převedl pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek). Původní věřitel vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni v dopise ze dne , datum, (Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek). Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky. (Předžalobní upomínka ze dne , datum, , podací lístek , datum, ).4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Žalovaný v postavení spotřebitele a původní věřitel v postavení podnikatele uzavřeli smlouvu o zápůjčce upravenou v § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, , podle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Bylo tedy povinností soudu posoudit, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudil (důkladně) úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od , datum, do , datum, ).6. Žalobkyně v řízení prokázala, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Vycházel však pouze z údajů sdělených žalovaným. Nebylo však prokázáno zda a jakým způsobem tvrzené příjmy a výdaje ověřil. Soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného neposoudil poskytovatel úvěru důsledně.7. Důsledkem porušení této povinnosti je (absolutní) neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že „…] poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).8. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (, částka, – , částka, ) v měsíčních splátkách (nové době splatnosti), neboť spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen zaplatit dlužnou jistinu ihned, tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“]. Ohledně prokázání této skutečnosti leží důkazní břemeno na žalobkyni, nikoli na žalovaném, a to v souladu s pravidly o tzv. dělení břemene důkazního. Soud proto stanovil novou dobu splatnosti nikoli jednorázově, ale ve splátkách. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný a ke svým současným majetkovým poměrům se nevyjádřil. Výši měsíčních splátek určil obdobně podle splátek sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.9. Nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny pak žalobkyni náleží teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nové době splatnosti stanovené soudem v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Výši úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení rozsudku, tj. od okamžiku prodlení s plněním až do zaplacení, určil soud podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. Cpjn 202/2005).10. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl.11. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši , částka, . Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí , částka, , a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši , částka, podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, (dostupného na www.nsoud.cz).