24 C 110/2023-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 151 497,56 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 632,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 280,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 151 497,56 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 11,8 % ročně z částky 147 902,56 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, .), IČ: , IČO, (dále jen „banka“), a žalovaným byla dne 6. 5. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě ujednání v čl. II. a IV. smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný v čl. IV. smlouvy. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 11,80 % p.a. Dále se žalovaný v čl. II. a IV. smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal za poplatek pojištění schopnosti splácet úvěr. Pro opakované prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru banka dopisem ze dne 16. 2. 2022 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila. V souladu s ujednáním v čl. IV. smlouvy a dle sazebníku banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 179 023,35 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění uplatnil žalobce nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, a to s účinností ke dni 21. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 12. 2022.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet/Konsolidace půjček/ ze dne 6. 5. 2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 200 000 Kč. Z platební historie a vyjádření žalobce vyplynulo, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku 114 988,94 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 16. 11. 2022 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce postoupil na žalobce (poř. č. , hodnota, ) pohledávku za žalovaným z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 6. 5. 2019. Výzvou ze dne 13. 2. 2023, odeslanou téhož dne, vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru do 28. 2. 2023.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - o. z.). Ověřené údaje o příjmech žalovaného bez toho, aniž by byly uvedeny a ověřeny výdaje žalovaného, nejsou, a to ani s přihlédnutím k údajům z informačních registrů, jako např. NRKI, BRKI, a matematickým modelům výpočtu úvěruschopnosti, dostatečné k řádnému posouzení schopnosti žalovaného úvěr hradit.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 85 011,06 Kč (200 000 Kč – 114 988,94 Kč) vyhověl. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný neposkytl, a proto soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.10. Ve zbytku