24 C 117/2024-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 27 098 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 18 000 Kč od 10. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Žalobce tvrdil, že veškerá smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 NOZ. Na základě registrace na internetu byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalobce, poté co žalovaný požádal o úvěr, posoudil úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného společností Czech Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobce uzavřel s žalovaným dne 12. 12. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému téhož dne převodem na účet č. , Anonymizováno, částku ve výši 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 9. 1. 2024 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 370 Kč. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 370 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 10. 1. 2024 do zaplacení. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18 000 Kč od 10. 1. 2024 do 14. 4. 2024 v celkové výši 1 728 Kč. Žalobce nárokoval smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze do výše 1/2 jistiny.2. Žalovaný potvrdil, že s žalobcem uzavřel dne 12. 12. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které mu bylo vyplaceno 18 000 Kč. Doposud neuhradil ničeho. Na svou obranu uvedl, že v době sjednání smlouvy nedokázal správně vyhodnotit svoje možnosti a ani podmínky velmi složitě konstruované smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků nebyl při uzavírání smlouvy nikterak upozorněn. V tomto směru zcela selhalo odborné posouzení jeho úvěruschopnosti. RPSN ve výši 622 % považoval za rozporné s dobrými mravy. Namítal nemravnost a nezákonnost stanovených sankcí. S odkazem na judikaturu dovozoval absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro hrubý rozpor parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a pro nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka. Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na způsob uzavření smlouvy prostřednictví elektronické komunikace na dálku považuje za spornou i skutečnost, že smlouva byla uzavřena v předloženém znění, tedy zda je podepsaná verze smlouvy věřitelem shodná s verzí, která měla být klientem zaslána emailem ke schválení. U jednání uvedl, že peníze nevrátil, dostal se do finanční tísně. Dluh je schopen splácet po 1 000 Kč měsíčně.3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce poskytl žalovanému dne 12. 12. 2023 na jeho účet částku ve výši 18 000 Kč. K tvrzení o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru žalobce předložil písemnou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2023 s údajem, že byla podepsaná žalovaným elektronickým kódem zaslaným pomocí SMS. Smlouva obsahuje 17 stran textu smluvních podmínek. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 27. 2. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek do 7 dnů od doručení výzvy. Doklad o doručení výzvy žalovanému žalobce nepředložil.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).9. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Předložené listiny – „Info o úvěru“ (čítající sto stran plateb, periodický výpis z účtu vedeného KB č. 11 z 25. 11. 2023 s uvedením různých plateb ve dnech 6. 11. 2023 a 7. 11. 2023, další „Info o úvěru“ označující různé subjekty a různé částky příjmů, úvěrová a platební historie žalovaného ke dni 12. 12. 2023 – (mimo to, že není zřejmé, jaké konkrétní údaje má soud z těchto listin vztáhnout k úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaká má učinit zjištění, případně jaká mají mít význam, popř. jaký má mít význam pro řízení stostránkový souhrn údajů o platbách) nejsou samy o sobě bez dalšího způsobilé prokázat skutečnost, že žalobce řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Stejně tak to platí o písemné Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 12. 12. 2023, která obsahuje ničím nedoložené příjmy a výdaje.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 18 000 Kč vyhověl. Žalovaný ještě před zahájením soudního řízení navrhoval žalobci uzavření smíru, s tím, že uhradí žalobci jistinu, a to, s ohledem na své majetkové poměry, ve splátkách po 500 Kč měsíčně. U jednání bylo zjištěno, že je schopen splácet 1 000 Kč měsíčně. Soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil žalovanému k úhradě dlužné jistiny splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatné vždy k 20. dni v měsíci (srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).11. Ve zbytku byla žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 089 Kč a 14,75% roční úrok z prodlení z částky 18 000 Kč od 10. 1. 2024 do zaplacení zamítnuta. Jak vyplývá z výše uvedeného, do prodlení se žalovaný může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty pro plnění, a proto byl zamítnut i nárok na úroky z prodlení.12. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudní