24 C 139/2024-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 18 177 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 18 177 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobce tvrdil, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem, a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz dne 15. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 14. 7. 2023. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 15. 7. 2023. Pohledávka v celkové výši 18 177 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 272 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 905 Kč a z příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil převodem z bankovního účtu, přičemž identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky odeslané dne 15. 12. 2023. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadoval žalobce přisouzení nároku v části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvu o úvěru č. , číslo, ze dne 15. 12. 2022 ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 20. 12. 2022, dále ze dne 28. 12. 2022, ze dne 17. 1. 2023, ze dne 12. 2. 2023, ze dne 15. 3. 2023 a ve znění dodatku č. 6 ze dne 11. 5. 2023 poskytl žalobce žalované úvěr ve výši celkem 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do 10. 6. 2023. Výpisem z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a sdělením banky , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , ze dne 15. 8. 2024 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované dne 20. 12. 2022 částku ve výši 6 000 Kč, dne 15. 12. 2022 částku 10 000 Kč a dne 28. 12. 2022 částku ve výši 4 000 Kč. Výzvou ze dne 15. 12. 2023, odeslanou téhož dne, oznámil předchůdce žalobce žalované postoupení pohledávky a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalobcem dne 8. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 17 272 Kč vyhověl.10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná soudu neposkytla. Za této situace soud dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení peněz ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském nehodnotil (ani pro absenci tvrzení nemohl). V souladu s účelem tohoto ustanovení, které je (mimo postih poskytovatele úvěru soukromoprávní sankcí v podobě ztráty zisku ze smluvních úroků a poplatků) projevem ochrany spotřebitele spočívající v tom, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem, přičemž není-li tato doba mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud, uložil soud žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku. (srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).11. Ve zbytku byla žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 905 Kč a 15% zákonný úrok z prodlení z částky 18 177 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, zamítnuta. Jak vyplývá z výše uvedeného, do prodlení se žalovaná může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty pro plnění, a proto byl zamítnut i nárok na úroky z prodlení.12. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.14. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200