24 C 142/2024-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 5. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 22 062 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 22 062 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Žalobce tvrdil, že dne 26. 4. 2020 byla uzavřena mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), a žalovaným jako dlužníkem Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen. Původní věřitel uzavřel smlouvu o úvěru s žalovaným elektronicky v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Úroky úvěru měly být žalovaným původnímu věřiteli hrazeny v měsíčních splátkách po 3 677 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 8. 2023. Původní věřitel zaslal žalovanému první písemnou upomínku ze dne „20. 7. 2023“, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči původnímu věřiteli své splatné závazky neuhradil. Původní věřitel proto zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 8. 2023. I přes upomínkování věřitelem nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 8. 2023, případně další splátky úvěru. Ke dni sepisu žaloby byl žalovaný v prodlení s uhrazením celkem 6 neuhrazených splátek úvěru po 3 677 Kč. Pohledávku v celkové výši 22 062 Kč z titulu neuhrazených pravidelných měsíčních splátek úvěru postoupil dne 1. 3. 2024 původní věřitel na žalobce, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 (dále jen „rámcová smlouva“) a Předávacího protokolu č. , hodnota, k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024. Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně informován společně zaslaným Oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k uhrazení dluhu ze dne 4. 3. 2024 ze strany jak původního věřitele, tak žalobce. Dne 4. 3. 2024 byla žalovanému odeslána „Předžalobní výzva, oznámení o převzetí pr. zastoupení“, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím ve lhůtě nejpozději do 14. 3. 2024.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Listinami bylo prokázáno, že předchůdce žalobce na základě Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2020 poskytl žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 45 080 Kč byla vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného (předchůdci žalobce) za účelem úhrady předchozího závazku, částka ve výši 24 670 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 15 250 Kč byla započtena na náklady poskytovatele úvěru (předchůdci žalobce). Vyplacení částek bylo prokázáno potvrzeními o platbách , právnická osoba, ze dne 27. 4. 2020. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný k datu 15. 7. 2023 měl uhradit 39 splátek po 3 677 Kč, přičemž celkem mělo být uhrazeno do 15. 4. 2026 72 splátek po 3 677 Kč. Z upomínky č. 2 ze dne 5. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení splátky splatné k 15. 7. 2023. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 a předávacím protokolem č. , hodnota, z téhož dne byla pohledávka za žalovaným vedená pod č. , hodnota, postoupena na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2024, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 3. 2024.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době p