24 C 203/2023-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 261 072,22 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 19 566,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 509,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 261 072,22 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 12,9 % ročně z částky 257 638,22 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, ), IČ: , IČO, (dále jen „banka“), a žalovaným byla dne 2. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které (čl. II. smlouvy) poskytla banka žalovanému úvěrový rámec do výše 259 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se v zavázal hradit bance úroky z úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,9 % ročně a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za poskytnutí úvěru, za každé další čerpání úvěru a vedení úvěrového účtu a případné další poplatky, např. za upomínání. Úvěr, sjednané úroky z čerpané a nesplacené jistiny a sjednané poplatky se žalovaný zavázal splácet formou pevných měsíčních splátek v neměnné výši stanovené procentem z poskytnutého úvěrového rámce, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva a dopisem ze dne 26. 5. 2022 ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku ve výši celkem 274 944,63 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobce také nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023, a to s účinností ke dni 23. 1. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 9. 2. 2023. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 294 148,43 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou doporučeně dne 3. 5. 2023. Pohledávku žalovaný neuhradil ani zčásti.2. Smlouvou o spotřebitelském splátkovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet/Konsolidace Plus/ uzavřenou dne 2. 12. 2016 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 259 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 4 144 Kč. Z platební historie vyplynulo, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku 264 716,10 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 1. 2023 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným (příloha č. 1, poř. č. , hodnota, ). Výzvou ze dne 3. 5. 2023, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru do 18. 5. 2023.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).7. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 2. 12. 2016 jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud zejména přihlédl k tomu, že v době, kdy byl žalovanému úvěr poskytnut, měl jiný nehrazený úvěr, který byl novým úvěrem uhrazen a zároveň byla částku úvěru podstatně navýšena nad konsolidovanou částku, přičemž z obsahu předložených listin nevyplývá, že by ve vztahu k novému úvěru předchůdce žalobce řádně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Případná tvrzení žalovaného, že byl schopen úvěr splácet, nejsou bez ověření skutečných příjmů a výdajů předložením potřebných podkladů k ověření žalovaného o schopnosti úvěr splácet dostatečná. Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 8. 12. 2023, kterou žalobce