24 C 225/2024-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 7. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 23 511,43 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 208,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 291,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 511,43 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, a úrok ve výši 11,4 % ročně z částky 17 104,43 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, .), IČ: , IČO, , (dále jen „banka“), a žalovaným byla dne 19. 11. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček (dále jen „smlouva“), na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit bance úroky z úvěru ve výši 11,40 % p.a. Dále se žalovaný v čl. II. a IV. smlouvy zavázal platit poplatky za bankovní služby a poplatek za pojištění. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Sjednané poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva a dopisem ze dne 17. 7. 2023 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 17. 7. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024, a to s účinností ke dni 21. 2. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 15. 3. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 22. 5. 2024. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 197 293,78 Kč.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet /Konsolidace půjček/ ze dne 19. 11. 2018 a výpisem z úvěrového účtu č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému dne 19. 11. 2018 částku ve výši 150 000 Kč. Z platební historie vyplynulo, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku 197 293,78 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 13. 2. 2024 byla prokázáno, že společnost , právnická osoba, ., postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným (příloha č. 1 z 13. 2. 2024, poř. č. , hodnota, ). Výzvou ze dne 21. 5. 2024, odeslanou 22. 5. 2024, vyzval žalobce žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 33 537,67 Kč do 5. 6. 2024.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 19. 11. 2018 jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Za stavu, že poskytnutá částka byla již žalovaným vrácena, soud žalobu zamítl.10. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný, žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s řízením nevznikly.11. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 176 Kč, uhrazeno bylo 941 Kč, zbývá doplatit 235 Kč.