24 C 227/2023-50 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 218 170,87 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 208 159,20 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 218 170,87 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřeli dne 22. 2. 2022 Smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které žalobce poskytl žalované dne 22. 2. 2022 finanční prostředky ve výši 215 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku v 120 splátkách po 3 280 Kč (vyjma poslední splátky). Strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 10,99 %, poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 4 300 Kč a měsíční pojištění ve výši 268 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost a splátky za měsíce 01/2023, 02/2023 a násl. již neuhradila, a proto byl úvěr v souladu s bodem 6.2. úvěrových podmínek dne 19. 4. 2023 zesplatněn. Žalovaná se v části 5. smlouvy zavázala, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobce oprávněn naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobce účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na zesplatnění úvěru bylo žalované dne 19. 4. 2023 zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 218 170,87 Kč. Tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 208 159,20 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 7 707,67 Kč, dlužného pojistného ve výši 804 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o úvěru ze dne 22. 2. 2022 se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 215 000 Kč, který měla splatit i s poplatkem ve výši 4 300 Kč, úrokem ve výši 10,99 % ročně a měsíčním pojištěním ve výši 268 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 280 Kč splatných vždy k 16. dni v měsíci počínaje 16. 3. 2022 a konče 16. 2. 2032. Úvěr byl žalované vyplacen dne 22. 2. 2022. Dopisem ze dne 19. 4. 2023, odeslaným žalované dne 20. 4. 2023, sdělil žalobce žalované, že dosud uhradila jen 10 splátek v celkové výši 33 800 Kč, zároveň úvěr zesplatnil a žalovanou vyzval k úhradě celé dlužné částky ve výši 218 170,87 Kč do 10 dnů. Předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2023, uloženou u pošty dne 2. 6. 2023, vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť odporuje zákonu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobce předložil údaj o příjmu žalované ve výši 17 585 Kč, dále údaj o výdajích na bydlení ve výši 12 500 Kč měsíčně a úvěrovou zprávu, ze které vyplynulo, že žalovaná má další úvěry, přičemž jen na úvěru z 9. 3. 2018 zbývalo k 31. 1. 2022 splatit 236 169 Kč. Z těchto skutečností je zřejmé, že žalobce řádně nedostál své povinnosti zkoumat schopnost žalované úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 181 200 Kč (215 000 Kč – 338 000 Kč), vyhověl. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná neposkytla, a proto soud v souladu s citovaným ustanovením uložil žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.10. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 36 970,87 Kč a 10,99% roční úrok z prodlení z částky 208 159,20 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení a 15% roční úrok z prodlení z částky 218 170,87 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl.11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úsp