24 C 338/2023-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2023, opravenou podáním ze dne 14. 9. 2023, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 18 423,02 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 18 423,02 Kč od 1.4.2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný úrok ve výši 2 620,28 Kč, úrok 13,97 % ročně z částky 18 423,02 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 3 138,54 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 3 138,54 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobce tvrdil, že dne 8. 4. 2022 uzavřel žalovaný se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, 1, , adresa, , Francie, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod č. , tel. číslo, (, Anonymizováno, ), jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen jako „právní předchůdce žalobce“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva"). K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaný podepsal žádost o úvěr (dále jen „žádost“), která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Žádost mohla být žalovaným podepsána fyzicky, či v portálu internetového bankovnictví. Právní předchůdce žalobce žádost akceptoval a následně na bankovní účet žalovaného poukázal finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaný sjednal i pojištění schopnosti splácet úvěr. Platba pojistného byla hrazena spolu s pravidelnou měsíční splátkou úvěru. Úvěr včetně sjednaného pojištění se žalovaný zavázal splatit bankovním převodem formou 22 pravidelných měsíčních anuitních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , se splatností 1. splátky ke dni 17. 5. 2022 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Celková měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 318 Kč, z čehož částka ve výši 1 200 Kč představovala anuitní splátku úvěru a částka ve výši 118 Kč představovala platbu pojistného. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli, za předpokladu řádného splacení, splatit částku ve výši 28 996 Kč, z čehož částka ve výši 26 400 Kč připadla na úvěr a částka ve výši 2 596 Kč na pojistné. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,97 q%. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Žalovaný porušil svoji povinnost pravidelně a včas hradit sjednané splátky úvěru, a proto právní předchůdce žalobce využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, prohlásil ke dni 31. 3. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl právní předchůdce žalobce oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 4. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni 21. 4. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem právního předchůdce žalobce.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Žádostí/Smlouvou o klasickém úvěru č. , hodnota, se shora označená společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému za úrok 13,97 % ročně částku 25 000 Kč, kterou měl žalovaný včetně pojištění uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 1 318 Kč, počínaje dnem 17. 5. 2022. Dopisem ze dne 14. 4. 2022 sdělil právní předchůdce žalobce žalovanému, že žádost o poskytnutí klasického úvěru – , Anonymizováno, schválili a 25 000 Kč převedli na účet č. , č. účtu, . Právní předchůdce žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 24. 2. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023, ve spojení s přílohou č. 1 (poř. č. , hodnota, ), bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, postoupila na žalobce pohledávku za žalovaným ve výši 21 455,23 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2023 bylo na adresu žalovaného odesláno dne 2. 5. 2023 a výzva před podáním žaloby ze dne 14. 8. 2023 dne 16. 8. 2023.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele