24 C 359/2023-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 54 744,21 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 881,63 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 54 744,21 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 15,4 % ročně z částky 50 741,51 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a úrok 15,4 % ročně z částky 1 902,70 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne 23. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému na úvěrový účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 15,40 %, příp. další poplatky. Žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky, nesplácel řádně a včas, a proto předchůdce žalobce úvěr s účinností ke dni 2. 4. 2023 zesplatnil. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 2. 4. 2023, ve kterém byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, a to s účinností ke dni 1. 7. 2023. V rámci doplnění žaloby žalobce dále uvedl, že žalovaný celkem na splátkách uhradil částku 111 342,01 Kč.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o úvěru uzavřenou dne 23. 1. 2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce – , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na účet vedený u předchůdce žalobce č. , č. účtu, . Účastníci si dohodli úrokovou sazbu ve výši 15,40 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v měsíčních splátkách po 2 508 Kč. Výzvou ze dne 1. 3. 2023 vyzval předchůdce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do 2. 4. 2023. Dopisem ze dne 2. 4. 2023 předchůdce žalobce žalovanému sdělil, že rozhodl o okamžité splatnosti celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalobcem dne 29. 6. 2023, včetně přílohy č. 1, bylo prokázáno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené úvěrové smlouvy. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2023 bylo odesláno dne 19. 7. 2023. Výzva k plnění ze dne 12. 9. 2023 byla žalovanému odeslána téhož dne.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 23. 1. 2019 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou.9. Za situace, že žalovaný předchůdci žalobce poskytnutou částku ve výši 100 000 Kč již ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátil, soud žalobu zamítl.10. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.11. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek. Podle položky 1 sazebníku činí poplatek 2 738 Kč. V rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zaplaceno 2 190 Kč, zbývá doplatit 548 Kč.