24 C 51/2023-66 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2022 se předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a posléze žalobce po částečném zpětvzetí žaloby domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 978,75 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 11 278,75 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, dále částku 4 663,71 Kč a úrok z úvěru ve výši 22,99 % ročně z částky 7 978,75 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 20. 8. 2018 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních minimálních splátkách ve výši 2 % z částky vyčerpaného úvěru. Strany se dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 22,99 % p.a. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobce využil svého práva a prohlásil úvěr za okamžitě splatný. Pohledávka za žalovanou se skládala z neuhrazené jistiny, z dohodnutých úroků, ze zákonných úroků a z neuhrazených poplatků. Žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši celkem 21 631,64 Kč, uhradila 22 562,94 Kč. V průběhu řízení pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023. O změně na straně žalobce bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 4. 2023.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 8. 2018 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , poskytl žalované za úrok 22,99 % úvěr do výše 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala hradit splátkami v minimální výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Dopisem ze dne 1. 3. 2022, odeslaným dne 2. 3. 2022 oznámil předchůdce žalobce žalované, že z důvodu prodlení s placením minimální splátky pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, zesplatňují. Z vyjádření žalobce a platební historie bylo zjištěno, že žalovaná v průběhu úvěrovaného období vyčerpala celkem částku 21 631,64 Kč, uhradila částku 22 562,94 Kč.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 8. 2018 ve smyslu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Listina – vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, kterou žalobce soudu předložil, obsahuje obecná tvrzení o způsobu, jakým žalobce postupuje při hodnocení klientovy schopnosti splácet úvěr, a podává pouze údaj o příjmu žalované ve výši 21 860 Kč ověřený z běžného účtu, a až na splátky dalších úvěrů neuvádí se v ní nic o výdajích žalované.9. Z neplatně uzavřené smlouvy je povinen spotřebitel vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná žalobci (právnímu předchůdci žalobce) poskytnuté částky jistiny uhradila, a proto soud žalobu zamítl.10. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.