24 C 70/2023-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 4 886 Kč, dále úrok 18,9 % ročně z pohledávky 4 886 Kč od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022, úrok 15 % ročně z pohledávky 4 886 Kč od 11. 11. 2022 do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky 4 886 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 311,19 Kč od 1. 10. 2022 do 31. 10. 2022, a částku 13 560,05 Kč. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným dne 18. 1. 2022 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 3. 2. 2022 uzavřel žalovaný s žalobcem dodatek č. 3 k rámcové smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupil žalobce dne 1. 11. 2022 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 4 886 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 311,19 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne 1. 10. 2022 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 31. 10. 2022. Částky 13 560,05 Kč se žalobce domáhal z titulu záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného ve výši 13 525,05 Kč a nezaplaceného poplatku za výběr z bankomatu v hotovosti ve výši 35 Kč. K schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce uvedl, že posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient udělil v rámcové smlouvě.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Rámcovou smlouvou č. , hodnota, uzavřenou dne 18. 1. 2022 bylo mezi účastníky dohodnuto vedení běžného účtu a používání platební karty. Mezi účastníky bylo dále dohodnuto sjednávání, rušení a využívání bankovních služeb prostřednictvím poboček a v internetovém a telefonickém bankovnictví. Dodatkem č. 3 k rámcové smlouvě uzavřeným dne 3. 2. 2022 byla dohodnuta bankovní služba – úvěr spočívající v možnosti žalovaného opakovaně přečerpat běžný účet č. , č. účtu, do částky 25 000 Kč za úrok 18,9 % ročně. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že nesplacená jistina činila 4 886 Kč, zůstatek na účtu mínus 13 560,05 Kč. Výzvou ze dne 1. 11. 2022, odeslanou dne 2. 11. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do 10. 11. 2022.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru č. , hodnota, jako neplatnou. Žalobcem předložená úvěrová zpráva ze dne 25. 1. 2022 neobsahuje, až na údaje o jiných úvěrech žalovaného, žádné žalovaným doložené a žalobcem ověřené příjmy a výdaje žalovaného spojené s bydlením, zaměstnáním a ostatními životními potřebami. Informace z bankovních, nebankovních, externích či interních databází, případně pohyby na účtu, nejsou samy o sobě dostatečně vypovídající o skutečných příjmech a výdajích spotřebitele.9. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 4 886 Kč, záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného ve výši 13 525,05 Kč a nezaplaceného poplatku za výběr z bankomatu v hotovosti ve výši 35 Kč