28 C 125/2024-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 13 189,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 160,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 989,26 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 18,17 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 22. 12. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále též jako smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se s částkou 6 691 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků, a částku za zpracování zápůjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení v 52 týdenních splátkách po 264 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu, žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 21. 9. 2023 se společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postupuje postupníkovi za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označené jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy (, tel. číslo, ). V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 29. 9. 2023, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 27. 10. 2023, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na nového věřitele, žalobkyni, a současně ho vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 22. 12. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 7 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 6 691 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou ve výši 3 570 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách, ve výši 264 Kč, resp. poslední splátka ve výši 227 Kč, když první splátkové období začíná běžet 5. kalendářním dnem od uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje převzetí jistiny úvěru. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , tel. číslo, má soud za prokázáno, že žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 12. 2021 částku 7 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, před uzavřením smlouvy, úvěruschopnost žalovaného, předložila zákaznickou kartu ze dne 22. 12. 2021. V zákaznické kartě podepsané žalovaným a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně je formou ručního vyplnění předtištěného formuláře uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno, že žalovaný je svobodný, jeho dosažené vzdělání je základní, druh bydlení – nájemník. Počet vyživovaných osob 0. Je na zaměstnán na plný úvazek, čistý příjem žadatele je uveden ve výši 10 972 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 7 650 Kč, výdaje jsou uvedeny vyplněním kolonky odhadované měsíční výdaje žadatele 4 900 Kč, v kolonce externí splátky zápůjček dle žadatele 0 Kč a interní splátky PF 0 Kč. Uvedené údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy (7. 1. 2021 na neurčito) a 2 výplatních pásek (10,11/2021). Žalobkyně, prostřednictvím advokáta, vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu, jak bylo zjištěno z výzvy ze dne 15. 2. 2024 a připojeného podacího lístku, nejpozději do 1. 3. 2024.5. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.6. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložená „karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené