28 C 13/2024-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 32 488,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 424,33 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 854,78 Kč a úrok z prodlení z částky 31 213,10 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dne 16. 11. 2022 úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 568,72 Kč, a to počínaje dnem 18. 12. 2022, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 10,85 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas, byl dne 24. 4. 2023 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn, a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek, na výzvu nereagoval a do dnešního dne dlužné částky neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně a zástupce žalobkyně.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.4. Ze smlouvy o úvěru (expres půjčka) soud zjistil, že tuto dne 16. 11. 2022 uzavřela žalobkyně označená jako „Banka“ a žalovaný označený jako „Klient“. Ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že banka poskytne žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, jako první den, ke kterému může dojít k čerpání je ve smlouvě uveden den 16. 11. 2022, banka poskytuje úvěr bez stanovení jeho účelu, žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit formou 72 měsíčních anuitních splátek, splátka se skládá ze splátky jistiny a splátky úroku. Skutečnost, že částka ve výši 30 000 Kč byla žalovanému dne 16. 11. 2022 soud zjistil z výpisu z žalovaného č. , č. účtu, . Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil 2 700 Kč.5. Z „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ ze dne 25. 1. 2024, soud vzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že při posuzování úvěruschopnosti výše výdajů žalovaného stanovila částku životního minima dle nařízení vlády 409/2011 Sb., a částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. Příjem žalovaného byl ověřen z potvrzení o výši příjmu, jak vyplývá z tohoto potvrzení.6. V dopise „Oznámení o prohlášení úvěru za splatný “ ze dne 26. 4. 2023, který dle připojeného podacího archu byl žalovanému odeslán dne 27. 4. 2023, žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dluhu na zesplatněném úvěru do 10. 5. 2023 (zjištěno z oznámení a poštovního podacího archu).7. Žalovaný byl vyzván advokátem žalobkyně k uhrazení dluhu před podáním žaloby výzvou odeslanou dne 27. 4. 2023 (zjištěno z upomínky samé a poštovního podacího archu).8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Z dalších žalobkyní předložených listin neplynula, s ohledem na právní posouzení věci, žádná právně relevantní skutková zjištění, ani jimi nebyly prokazovány pro věc právně relevantní skutečnosti, proto je soud nehodnotí.9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), na kteroužto smlouvu tak v plném rozsahu dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak její obsah ve vazbě na účel zákona vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.12. Z předložených důkazů vyplývá, jak ostatně tvrdila sama žalobkyně, že byl zjišťován a ověřován pouze příjem žalovaného, nikoli jeho skutečné výdaje. Žalobkyně rezignovala na zjišťování a ověřování skutečných výdajů žalovaného, přičemž do výpočtu pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného použila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb., přičemž soud má za to, že z takto formálně určených částek, nelze vycházet, neboť nikdy nebudou zohledňovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, respektive nelze takto nahradit (obcházet) povinnost zjišťovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Výdaje na bydlení tvoří zásadní a nutnou složku výdajů každého člověka a současně jejich zjištění, resp. jejich ověření, není spojeno s většími obtížemi. V této věci navíc žalovaný uvedl, že bydlí v pronájmu, a nelze tak považovat za nepřiměřený požadavek na prokázání výše nájemného a souvisejících plateb, což lze bez většího úsilí splnit předložením např. nájemní smlouvy nebo výpisem z účtu, z něhož je nájemné a související hrazeno. Soud tak na základě provedeného dokazování došel k závěru, že skutečné výdaje žalovaného nebyly řádně zjištěny a ověřeny a současně bylo jejich zjištění v souladu s výkonem odborné péče na místě. Z důvodu, že žalobkyně při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných údajů, soud věc vyhodnotil tak, že žalobky