28 C 155/2024-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 1. 2024 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 13 3384,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 15. 8. 2022 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, žežalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, s.r.o., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému na jeho bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 13 000 Kč, dne 15. 7. 2022. Tuto částku se zavázal žalovaný splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem. Žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2023, postoupena na společnost , právnická osoba, ., a dále na žalobkyni smlouvou ze dne 15. 9. 2023. Žalovanému byla zaslána upomínka před podáním žaloby, na kterou však nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán.3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění, jež jsou závěrem o skutkovém stavu. Z úvěrové smlouvy č. , spisová značka, bylo zjištěno, že ve smlouvě je sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, s.r.o., IČO: , IČO, , jako úvěrující poskytne žalovanému jako úvěrovanému spotřebitelský, bezúčelový úvěr ve výši 13 000 Kč, na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 36 % ročně (384,66 Kč), se splatností 30 dnů. Z potvrzení o provedení transakce a výpisu z účrz č. , č. účtu, soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného a dne 15. 7. 2022 byla na účet připsána platba ve výši 13 000 Kč, odeslána z účtu majitele , Anonymizováno, s.r.o. Žalovaný byl vyzván advokátem zastupujícím žalobkyni k uhrazení dluhu do tří dnů, výzvou odeslanou dne 4. 10. 2023, jak bylo zjištěno z výzvy samé a poštovního podacího lístku.5. Postoupení pohledávky za žalovaným dle smlouvy č. , spisová značka, žalobkyně prokázala dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2023, uzavřenou mezi společností , Anonymizováno, s.r.o. jako postupitelkou a společností , právnická osoba, ., jako postupníkem, a dále dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2023 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelkou a žalobkyní jako postupníkem, když současně v příloze č. 1 smlouvy ze dne 15. 9. 2023 i smlouvy ze dne 20. 9. 2023, jako seznamu postupovaných pohledávek, je specifikována pohledávka za žalovaným.6. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka na společnost , právnická osoba, ., která následně postoupila pohledávku na žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala důvodnost nároků uplatněných žalobou na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, . Na smlouvu se vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), když smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 ZoSÚ, žalovaný vystupoval v daném právním vztahu v pozici spotřebitele. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako úvěrující se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, jako poskytovatele úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.7. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně neuvedla ničeho konkrétního o tom, jak byla před uzavřením smlouvy posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, ani k tomu nepředložila ani neoznačila žádné důkazy.8. Soud proto dospěl k závěru, že původní věřitelka jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.9. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 13 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 13 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu ve lhůtě tří dnů, od doručení výzvy odeslané dne 4. 10. 2023, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy, resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, tedy co do částky 384,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 384,66 Kč za dobu od 15. 8. 2022 do zaplacení.10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávky stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 75,55 % nároku, žalovaný byl tedy úspěšný z 24,45 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 51,10 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 800 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 900 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náh