28 C 168/2024-41 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 136 625,98 Kč s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 134 625,98 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 134 625,98 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 13 617,42 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 473,44 Kč, s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 8. 10. 2021, se žalobkyně poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději do 25. 9. 2029 spolu se smluvenými úroky ve výši 11,90 % ročně, výše anuitní měsíční splátky byla stanovena na 2 446 Kč, splatné ke každému 25. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a v souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek došlo k zesplatění celé pohledávky. O zesplatnění žalobkyně informovala žalovanou dopisem ze dne 4. 10. 2023. Součástí žalované částky jsou také úvěrové poplatky v celkové výši 2 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 10. 2021 č. , hodnota, , číslo úvěrového účtu , Anonymizováno, , soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnou žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, s dobou trvání 96 měsíců, splatným do 25. 9. 2029 se zápůjční úrokovou sazbou 11,90 % ročně, s výší anuitní splátky 2 446 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a hradit poplatky. Úvěr je žalovaná oprávněna čerpat od 18. 10. 2021, na účet č. , č. účtu, . Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěr č. , hodnota, , číslo úvěrového účtu , Anonymizováno, , soud zjistil, že dodatek byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovanou dne 9. 3. 2023, v dodatku je uvedeno, že na základě čerpání úvěru vznikl žalované dluh, který ke dni 6. 3. 2023 činí 136 454,24 Kč, z toho vyčerpaná jistina úvěru činí 134 625,98 Kč a úroky z úvěru 1 824,56 Kč a úrok z prodlení 3,70 Kč. Tento dluh žalovaná podpisem dodatku uznává co do jeho důvodu a výše. Žalobkyně a žalovaná se v dodatku dohodly, s ohledem na nepřiznivou finanční situaci žalované, na odkladu splátek vyčerpané jistiny úvěru a úroků na období od 25. 3. 2023 do 25. 4. 2023 včetně. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 8. 10. 2021 částku 150 000 Kč, a celkem na úvěr uhradila 40 133,85 Kč.5. Žalobkyně dopisem ze dne 4. 10. 2023 odeslaným dne 5. 10. 2023 vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužných částek po splatnosti ze smlouvy ze dne 8. 10. 2021, což činí 14 934,74 Kč, pokud dlužná částka nebude uhrazena nejpozději do 22. 11. 2023 přistupuje žalobkyně k úvěrovému opatření a vyzývá žalovanou ke splacení celé úvěrové pohledávky. Uvedené soud zjistil z dopisu samého a kopie obálky poštovní zásilky. Žalovaná byla dopisem ze dne 15. 12. 2023 vyhotoveným advokátem zastupujícím žalobkyni, odeslaným dne 15. 12. 2023, vyzvána k uhrazení dluhu před podáním žaloby, nejpozději do 22. 12. 2023. Uvedené soud zjistil z dopisu samého a poštovního podacího archu.6. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní před uzavřením smlouvy o úvěru soud z jednotlivých listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující skutková zjištění. Z výpisů učtu žalované, který pro žalovanou vedla žalobkyně, soud zjistil, že na účet žalobkyně nebyla v žádném měsíci připsána pravidelná platba v obdobné výši, o které by bylo možné soudit, že se jedná o pravidelný příjem. Přijaté platby jsou vklady hotovosti, v různé výši, v různé dny v měsíci. V období od 27. 7. 2021 – 26. 8. 2021 byla připsána částka 50 700 Kč a odepsána 50 711,20 Kč, konečný zůstatek 0,97 Kč, v období od 26. 6. 2021 - 26. 7. 2021 byla připsána částka 28 500 Kč a odepsána 28 711,18 Kč, konečný zůstatek 12,17 Kč, v období 27. 5. 2021 – 25. 6. 2021 byla připsána částka 25 000 Kč a odepsána 24 777,92 Kč, konečný zůstatek 223,33 Kč, v období od 27.4. 2021 – 26. 5. 2021 byla připsána částka 40 200 Kč a odepsána 40 307,35 Kč, konečný zůstatek 1,25 Kč, v období 27. 3. 2021 – 26. 4. 2021 byla připsána částka 47 100 Kč a odepsána 73 054,65 Kč, konečný zůstatek 108 Kč. Z listiny návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení vzal soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vyšla z údajů, že žalovaná má měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, další příjmy ve výši 30 000 Kč, a příjem rodinných příslušníků v domácnosti ve výši 8 333 Kč, vše doloženo čestným prohlášením, dále že výdaje žalované tvoří náklady spojené s bydlením ve výši 3 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, prohlášené měsíční výdaje domácnosti jsou 5 000 Kč, žalovaná má jedno dítě nad 10 let, celkové spočítané výdaje domácnosti 23 297 Kč. Žalobkyně zjistila informace o žalované v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku, v BRKI, NRKI, celková výše dalších splátek činila 3 191 Kč.7. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Výše uvedenými důkazy má soud za prokázaný skutkový stav, právně relevantní tvrzení, v dostačujícím rozsahu pro rozhodnutí ve věci.8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.9. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebite