28 C 283/2024-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 14 000 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč za dobu od 23. 10. 2023 do zaplacení, a částky 1 220 Kč. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč, a ze smluvního úroku v kapitalizované výši 4 000 Kč, a dále smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 220 Kč za prodlení s uhrazením zepslatněného úvěru. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 19. 6. 2023 poskytla žalovanému úvěr, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a to na základě smlouvy uzavřené s žalovaným, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl úvěr splácet měsíčně, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 22. 10. 2023, což bylo žalovanému sděleno, současně byl žalovaný vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.4. Z jednotlivý, dále uvedených, listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění, která jsou závěrem o skutkovém stavu věci.5. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru úvěru č. , hodnota, , si žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Úvěr je poskytovaný na dobu neurčitou, smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny. Úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40% ročně, žalovaný se zavazuje splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu může splatit kdykoli v průběhu trvání smlouvy. Dopisem ze dne 19. 10. 2023 žalobkyně oznamuje žalovanému, že dne 19. 10. 2023 došlo k zesplatnění celého úvěru. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného, a že platbou ze dne 19. 6. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 22. 2. 2024, který byl žalovanému odeslán téhož dne, k uhrazení dluhu před podáním žaloby, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.6. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Žalobkyně zakládala důvodnost nároků uplatněných žalobou na smlouvě o úvěru č. č. , hodnota, . Na smlouvu se vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru(dále jen „ZoSÚ“), když smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 ZoSÚ, žalovaný vystupoval v daném právním vztahu v pozici spotřebitele. Na žalobkyni jako poskytovatele úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Při hodnocení, zda posouzení úvěruschopnosti bylo ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru bylo dostatečné a v souladu s odbornou péčí, soud vychází z toho, že má jít o takový postup, aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), a v návaznosti na vyložený účel zákona je v těchto rozhodnutích definovaný obsah odborné péče, se kterou musí poskytovatel spotřebitelského úvěru postupovat, aby došlo k naplnění účelu zákona o spotřebitelském úvěru, tedy odbornou péčí v daném případě je vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.7. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.8. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.9. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ověřila výši příjmu žalovaného, a lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Lustraci v těchto registrech, nedoložila. Žalobkyně neuvedla jaké informace byly z těchto registrů zjištěny, ani jak byly v rámci posouzení úvěruschopnosti zohledněny. Žalobkyně ani netvrdila, že by zjišťovala a ověřovala skutečnou výši výdajů žalovaného na bydlení.10. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.11. Je – li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 10 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 10 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dluhu již dopisem ze dne 22. 2. 2024 a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analo