28 C 293/2024-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 4. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 601 996,68 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 56 668,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 601 996,68 Kč za dobu od 19. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem z částky 601 996,68 Kč za dobu od 19. 3. 2024 do zaplacení ve výši 9,99 % ročně. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 9. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně poskytla žalovanému účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 693 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit, a to v 119měsíčních splátkách ve výši 9 263 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 9,99% ročně. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů a půjček v minulosti poskytnutých žalovanému žalobkyní. Žalobkyně v souladu se smlouvou, z důvodu neplacení splátek prohlásila ke dni 2. 8. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky.2. Podáním došlým soudu dne 2. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, v rozsahu zpětvzetí bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 9. 9. 2024 Kč, č.j. 28 C 293/2024-19, dále vzala žalobkyně žalobu částečně zpět podáním došlým soudu 9. 10. 2024, v rozsahu tohoto zpětvzetí soud řízení částečně zastavil výrokem I. tohoto rozsudku, podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., dle kterého může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II a III. tohoto rozsudku.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2020 soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela tuto smlouvu s žalovaným a ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 693 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku splatit spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Výše měsíční splátky činní 9 263 Kč. Použití úvěru je účelově vázáno na na uhrazení úvěru vedeného u , právnická osoba, ., číslo úvěrového účtu , Anonymizováno, , částka určená ke splacení je 623 710 Kč, a úvěru vedeného u , právnická osoba, ., na účtu , Anonymizováno, , částka určená ke splacení je 44 686 Kč. Na splacení uvedených úvěrů je tak určena částka 668 396 Kč, zůstatek může žalovaný užít bez omezení. Úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, a má soud za prokázáno, že žalovaný čerpal celou částku ve výši částku 693 000 Kč a celkem žalobkyni uhradil 306 213,55 Kč.6. Dopisem ze dne 2. 8. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru.7. Žalovaný byl advokátem zastupujícím žalobkyni vyzván k úhradu dluhu před podáním žaloby písemně dopisem ze dne 18. 3. 2024, který byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému dne 18. 3. 2024.8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud s ohledem na právní posouzení neučinil žádná právně relevantní skutková zjištění.9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.10. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podání ze dne 12. 9. 2024. Uvedla, že příjem žalovaného ověřila dle výpisů z pohybu na běžném účtu žalovaného, ze kterých bylo patrné, že deklarované příjmy ve výši 16 500 Kč, odpovídají průměrnému příjmu žalovaného za měsíce předcházející podání žádosti o úvěr. K určení výše výdajů žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl výši vlastních nákladů 0 Kč, žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovaným a dále dle svého ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení na částku 5 990 Kč. Žalobkyně zjistila výši splátek dalších spotřebitelských úvěrů žalovaného, lustrací v CBCB. Soud má za prokázané, že žalobkyně provedla lustraci v registru CBCB, a to z předloženého výstupu z tohoto registru a dále má za prokázané, z předložených výpisů z