28 C 317/2024-57 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 121 046 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 121 046 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 24. 2. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 23 092,45 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu od 24. 2. 2024 do 18. 3. 2024 ve výši 5 380,80 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu od 19. 3. 2024 do 19. 3. 2024 ve výši 37,78 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 2. 2024 dosáhne částky 336 873,00 Kč. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne 13. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 85,78 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 7 798 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem říjnem 2023. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné dne 19.12. 2023. K datu 22. 2. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla uhrazena částka ve výši 15 596 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok z titulu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy splátek č. 3. a 4. a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyně také uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti a žalobkyně.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění, které jsou závěrem o skutkovém stavu.4. Dle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky má žalobkyně od 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , číslo, , dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru, spolu s oznámením o schválení úvěru ze dne 14. 9. 2023 včetně kopie poštovní zásilky, soud zjistil a má za prokázané, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč, na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru, v celkem 36 měsíčních splátkách ve výši 7 798 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána v délce 36 měsíců, zápůjční úroková sazba činí 85,75 % ročně. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného a z listiny doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč dle výše uvedené smlouvy o úvěru, platbou ze dne 13. 9. 2023. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici fotografii občanského průkazu žalovaného, jak vyplývá z toho, že tyto fotografie předložila soudu k důkazu.5. Dle listiny „karta klienta“ eviduje žalobkyně na platbách od žalovaného 15 596 Kč.6. Soud zjišťoval na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně získala informace o žalovaném z registru SOLUS, NRKI, což bylo prokázáno předloženými výstupy z těchto registrů. Údaje ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy v listině „Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo , číslo, “, a ohledně jeho poměrů je uvedena výše příjmu 37 000 Kč, typ příjmu zaměstnání, výdaje jsou strukturované na položky - klient (životní minimum): 4 860, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, děti v domácnosti: 0, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): 0, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, konsolidované splátky 3. stran: 0, splátky , Jméno žalobkyně, .: 0 Kč, bydlení (nájemné, inkaso): 5 513 Kč, ostatní (doprava, kurzy záliby, apod.): 0. Jako forma bydlení je uvedeno vlastní bydlení. Z předložené historie pohybů na účtu žalovaného za má soud za prokázané, že žalobkyně tímto ověřila uváděný příjem žalovaného.7. Dopisem ze dne 19. 1. 2024 a ze dne 19. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných splátek. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou, odeslanou žalovanému dne 11. 6. 2024 (dle poštovního podacího archu), k okamžitému uhrazení dluhu.8. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené ža