28 C 322/2023-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 72 129,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 942,83 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 72 129,28 Kč za dobu od 10. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 65 236,89 Kč za dobu od 10. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 1 214 Kč za dobu od 10. 3. 2023 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 5. 6. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , IČ , IČO, , a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem a poplatky dle smlouvy a ceníku banky. Pro opakované prodlení žalovaného banka zesplatnila úvěr ke dni 9. 3. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, a to s účinností ke dni 28. 4. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka se skládá ze zůstatku na jistině ve výši 65 236,89 Kč, poplatků ve výši 1 214 Kč, smluvního ke dni 9. 3. 2023 ve výši 5 678,39 Kč a úroku z prodlení ke dni 9. 3. 2023 ve výši 942,83 Kč. Žalovaný celkem uhradil na pohledávky ze smlouvy ú úvěru částku 107 440,86 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud na základě zjištění z nich učiněných, došel k následujícímu závěr o skutkovém stavu.4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek podepsané za postupitele a za postupníka dne 24. 5. 2023, se , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , IČ , IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, s odkazem na rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. 12/2022, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1. V příloze č. 1 je uvedena pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , za žalovaným. Obsahem dopisu ze dne 12. 5. 2023 adresovaného žalovanému je oznámení , právnická osoba, . o postoupení pohledávky ze Smlouvy o , právnická osoba, č. , hodnota, , na nového věřitele, žalobkyni.5. Z listiny „Návrh na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. , hodnota, “ ze dne 4. 6. 2018 ve spojení s listinou „Akceptace návrhu Smlouvy o Rychlé půjčce“ soud zjistil, že žalovaný se s , právnická osoba, . (právní předchůdkyní žalobkyně) dohodl, že právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytne 100 000 Kč a žalovaný poskytnutou částku uhradí spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 2 112,50 Kč, úvěr bude čerpán na účet č. , č. účtu, . Tvrzení, že žalovanému byl úvěr ve výši 100 000 Kč soud vzal za prokázané z výpisu úvěrového účtu, z tohoto výpisu soud vzal také za prokázané, že žalovaný uhradil celkem 107 440,86 Kč.6. Ohledně procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobkyně uvedla, že úvěr byl schválen po provedení potřebných lustrací, dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací z interních zdrojů, a dále na výši úvěru. K těmto tvrzením soud hodnotí následující důkazy. Žalobkyně předložila listinu „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“, ve které právní předchůdkyně žalobkyně obecně popisuje postup při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, konkrétně ke smlouvě, ze které žalobkyně dovozuje nároky uplatněné žalobou, je uvedeno, že v právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu, který klient (žalovaný) deklaroval v žádosti ve výši 20 000 Kč, při hodnocení úvěruschopnosti klienta byl porovnáváním jeho příjem a výdaje, výpočtem byla zjištěna částka disponibilních zdrojů klienta, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru. Ohledně výdajů žadatele o úvěr je v obecném popisu hodnocení úvěruschopnosti uvedeno, že výdaje zahrnují splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení, přičemž nákladové složky se stanovují porovnáním deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší. V „Návrh na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. , hodnota, “ jsou vyplněny údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, dle kterých je žalovaný svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnanec, vyučený a pracuje jako manuální pracovník, výše jeho příjmu je 20 000 Kč, ve formuláři není pole k uvedení výše výdajů žalovaného. Dále žalobkyně předložila listinu datovanou dnem 27. 4. 2023, nadepsanou „Věc: CBL“, ze které soud zjistil, v registru CBL nebyla o žalovaném zjištěna negativní informace a byl ověřen je občanský průkaz v registru neplatných dokladů ministerstva vnitra. Z uvedených důkazů soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr informaci o skutečných výdajích žalovaného, příjem žalovaného zjistila toliko z jeho tvrzení.7. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na právní posouzení věci nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 6. 2018 uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zával zavázal poskytnutou částku vrátit a uhradit úroky, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, že je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena z jiných zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr.9. Soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zjišťovala (a ověřovala) příjmy a výdaje žalovaného. Výše příjmu žalovaného, resp. to zda vůbec nějaký příjem má, nebyla ověřena, a výdaje žalovaného nebyly zjištěny vůbec. Z provedeného dokazování soudu dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly řádně zjištěny a ověřeny, a současně bylo jejich ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit úvěr, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného