28 C 341/2023-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 9. 2023 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 37 731,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 24. 6. 2023 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný nesplnil povinnosti ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [právnická osoba]) dne 23. 1. 2023. Žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 37 731,88 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději 23. 6. 2023. Žalovaný na svůj závazek ničeho neplnil, dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Soud z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy ze dne 23. 1. 2023 nazvané„ [příjmení] [příjmení] [jméno] – ÚVĚROVÁ SMLOUVA VZTAHUJÍCÍ SE NA KLIENTY S TRVALÝM BYDLIŠTĚM V ČEKÉ REPUBLICE UZAVŘENÁ S KLIETEM DNE 23. 1. 2023“ ve spojení s výpisem z účtu č. [bankovní účet], který je veden na žalovaného, soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno], v souladu s ujednáním ve smlouvě, poskytla žalovanému platbami na jeho účet uvedený ve smlouvě celkem částku 25 800 Kč (platbou ze dne 23. 1. 2023 ve výši 20 000 Kč, a platbou ze dne 21. 2. 2023 ve výši 5 800 Kč). Ve smlouvě si [právnická osoba] [anonymizováno] jako věřitel s žalovaným jako klientem sjednávají, že věřitel poskytne klientovi revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem 25 000 Kč, klient je povinen poskytnutý úvěr splácet a zaplatit úrok. Částka prvního čerpání úvěru činila 20 000 Kč, celková splatná částka 44 899,34 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že se jedná o bezúčelový úvěr, žalovaný není povinen čerpat úvěr v celé výši. Věřitel vystupuje v rámci své podnikatelské činnosti jako poskytovatel spotřebitelského úvěru a žalovaný jako spotřebitel. 5. Z přehledu čerpání a úhrad, které předložila žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně eviduje čerpání úvěru ze dne 23. 1. 2023 ve výši 20 000 Kč a ze dne 21. 2. 2023 ve výši 5 800 Kč, a platbu ze strany žalovaného ve výši 864 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020, ve spojení s dodatkem č. 2 ze dne 18. 11. 2021, soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitel a [právnická osoba] jako postupník si ve smlouvě sjednaly, že smlouvou postupitel postupuje na postupníka pohledávky, které jsou blíže určeny v příloze smlouvy. Předmětem postoupení je pohledávka za žalovaným, pohledávka je specifikována v příloze smlouvy. [právnická osoba] písemně, dopisem ze dne 18. 7. 2023, oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno téhož dne, jak soud zjistil s oznámení samého a poštovního podacího lístku. V předmětném oznámení byl žalovaný vyzván, aby dluh z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru uhradil do tří dnů. 7. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně písemně vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby (zjištěno z výzvy ze dne 18. 7. 2023). 8. Výše uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Z dalším provedených důkazů soud vzhledem k níže podanému právnímu posouzení věci nezjistil žádné právně relevantní skutečnosti. 9. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně požadavek na zaplacení žalované částky zakládala na smlouvě o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí poskytovatel posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 10. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, žalobkyně však v řízení netvrdila, z jakých konkrétních údajů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela, jak byly tyto zjištěny a zda a případně jak byly ověřeny. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a dle 87 odst. 1 ZoSÚ je pro porušení této povinnost smlouva neplatná, přičemž soud k dané neplatnosti přihlíží i bez návrhu. 11. Je –li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 25 800 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Žalovaný na jistinu uhradil 864,92 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 24 935 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem odeslaným dne 18. 7. 2023 k úhradě dluhu do tří dnů, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 24. 7. 2023, jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 7. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Žaloba byla proto zamítnuta co do částky 12 796,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 37 731,88 Kč za dobu od 24. 6. 2023 do 24. 7. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 12 796,88 Kč za dobu od 25. 7. 2023 do zaplacení, neboť nárok na úrok z prodlení toto období žalobkyně zakládala na ujednání neplatné smlouvy, a tedy jí tento nárok nemohl být přiznán. 13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků, při zohlednění též příslušenství pohledávky, a žalobkyni po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30,6 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 510 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 3.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 500 Kč podle § 11 odst. 1 vyhlášky, (tj. převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve snížené výši podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když řízení bylo zahájeno na základě tzv. formulářové žaloby, tj. podáním založeném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově