28 C 351/2023-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 19 755 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 28. 3. 2023 do zaplacení, částku ve výši 4 799,60 Kč, úrok ve výši 64,16 % ročně z částky 15 923,52 Kč za dobu od 28. 3. 2023 do 20. 4. 2023 ve výši 654,96 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 15 923,52 Kč za dobu od 21. 4. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 53 683 Kč. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne 30. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,16 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 063 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2022, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné dne 20. 1. 2023. K datu 26. 3. 2023 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 18 464,65 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla uhrazena částka ve výši 1 063 Kč dne 19. 12. 2022. Dále žalobkyně uplatnila nárok z titulu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy splátek č. 2, 3. a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti a žalobkyně.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění, které jsou závěrem o skutkovém stavu. Dle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky má žalobkyně od 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve spojení s oznámením o schválení úvěru (a dodejkou prokazující odeslání žalovanému) bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru, v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 1 063 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána v délce 48 měsíců, zápůjční úroková sazba činí 64,16 % ročně. Dle listiny „karta klienta“ žalovaný celkem uhradil 1 063 Kč, částka 16 000 Kč mu byla vyplacena dne 30. 11. 2022. Dle sdělení Raiffeisenbank a.s. soud zjistil, že majitelem účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru jako účet pro vyplacení úvěru je žalovaný. Z „dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému platbou na jeho účet ze dne 30. 11. 2022 částku 16 000 Kč.4. Soud zjišťoval na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně získala informace o žalovaném z registru SOLUS, NRKI, což bylo prokázáno předloženými výstupy z těchto registrů. Údaje ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy v listině „Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, “, a ohledně jeho poměrů je uvedena výše příjmu 18 500 Kč, ze zaměstnání, výdaje jsou strukturované na položky - klient (životní minimum): 4 620, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, děti v domácnosti: 0, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): 0, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, konsolidované splátky 3. stran: 0, splátky , Jméno zainteresované společnosti 0/0, : 2 671Kč, bydlení (nájemné, inkaso): 3 570 Kč, ostatní (doprava, kurzy záliby, apod.): 0. Jako forma bydlení je uveden pronájem. Z předložené historie pohybů na účtu žalovaného za období 15. 10. 2022 až 16. 11. 2022 ve spojení s potvrzením o příjmu má soud za prokázané, že žalobkyně tímto ověřila příjem žalovaného, když ve výpise je uvedena příchozí platba v měsíci říjnu 2022 a měsíci listopadu 2022, přičemž odesilatel platby je zaměstnavatel žalovaného dle předloženého potvrzení. Žalobkyně předložila dále k důkazu výzvy k zaplacení adresované žalovanému ze dne 26. 3. 2023, a oznámení o zesplatnění ze dne 20. 2. 2023, k nimž však nedoložila doklady o jejich odeslání žalovanému, a z předmětných dopisů doručení žalovanému nevyplývá. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 3. 11. 2023, odeslanou žalovanému dne 3. 11. 2023 (dle poštovního podacího archu), k okamžitému uhrazení dluhu.5. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné právně relevantní skutečnosti.6. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložené „Hodnocení“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesio