28 C 358/2024-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost uhradit částku 35 888,79 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 18. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná nesplnila povinnosti ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 17. 8. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně – , právnická osoba, , když žalovaná na základě smlouvy od právní předchůdce žalobkyně čerpala úvěr v konečné výši 35 888,79 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 17. 4. 2024. Úvěr byl poskytnut žalovanému na účet č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud na základě zjištění z nich učiněných, došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu.4. Ze smlouvy „, právnická osoba, . – úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 17. 8. 2023“ soud zjistil, že věřitel společnost , Anonymizováno, ., se zavazuje poskytnout žalované jako klientovi úvěr do výše úvěrového limitu 25 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. První částka čerpání byla ve výši 25 000 Kč, byl sjednán úrok a podmínky splácení. Dle sdělení Raiffeisen Bank a.s. k účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že jako majitel účtu je vedena žalovaná. Z přehledu příchozích a odchozích plateb a z výpisu odchozích plateb soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě smlouvy ze dne 17. 8. 2023 poskytla dne 17. 8. 2023 částku 25 000 Kč a dne 26. 10. 2023 částku 5 000 Kč, a žalovaná celkem právní předchůdkyni žalobkyni postupnými platbami uhradila celkem 27 690,88 Kč, kdy za plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotil položky „Withdrawl“ a za platby ze strany žalované položky „Payment“ , položky „Invoice“ soud posoudil jako vystavená vyúčtování.5. Ze smlouvy „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“ uzavřené dne 27. 1. 2020 a jejího dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021, soud zjistil, že mezi , Anonymizováno, . jako postupitelkou a žalobkyní jako postupníci bylo sjednáno postoupení pohledávek, předmětem bylo i postoupení pohledávky za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy, uvedením mj. rodného čísla, variabilním symbolem , var. symbol, . Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 13. 5. 2024, což soud zjistil z dopisu samého a poštovního podacího lístku.6. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby dopisem vyhotoveným zástupcem žalobkyně ze dne 13. 5. 2023, ve lhůtě „do tří dnů“, výzva byla odeslána žalované formou doporučené zásilky České pošty a.s. téhož dne, což soud zjistil z uvedeného dopisu a připojeného podacího lístku.7. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže podané právní posouzení věci nezjistil žádné právně relevantní skutečnosti.8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.9. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., a na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, jako poskytovatele úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.11. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně neuvedla ničeho konkrétního o tom, jak byla před uzavřením smlouvy posouzena schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, ani k tomu nepředložila ani neoznačila žádné důkazy. Pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně 90 % výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K těmto tvrzením žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně ta neprokázala, že by uvedené bylo skutečně provedeno, a nemohl tedy ani posoudit, zda došlo k řádnému zjištění a ověření příjmů a výdajů žalované, resp. jaké částky právní předchůdkyně použila pro uváděný výpočet, a jak byly částky zjištěny. Soud proto došel k závěru, že k řádnému posouzení schopnosti splácet nedošlo.12. Soud proto dospěl k závěru, že původní věřitelka jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.13. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná již uhradila více, než kolik činila poskytnutá jistina, proto jí už žádná nesplněná povinnost na základě smlouvy ze dne 17. 8. 2023 nestíhá. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.