28 C 4/2024-41 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou, po částečném zpětvzetí žaloby, na základě kterého bylo pravomocně rozhodnuto o částečném zastavením řízení před zahájením jednání o věci samé, domáhala, aby žalovaná byla zavázán zaplatit jí částku 7 710,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 10. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a částku 5 681,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 22. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, s odůvodněním, že dne 22. 1. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalované půjčku ve výši 25 000 Kč, žalovaná nesplnila závazky ze smlouvy řádně a včas, a dne 10. 3. 2017 uzavřela smlouvu o kontokorentu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na účtu ve sjednané výši 5 000 Kč a za dohodnutých podmínek. Žalovaná nepovoleně přečerpala limit kontokorentu, tím se dostala do prodlení, proto využila společnost , právnická osoba, svého oprávnění a převedla částku čerpaného kontokorentu na samostatný technický účet společnosti , právnická osoba, . Dne 21. 12. 2020 uzavřela žalobkyně se společností , právnická osoba, . smlouvu o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 1. 2021. Dne 29. 7. 2021 byla žalované zaslána výzva k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila.2. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaná, svou neúčast u jednání omluvila, o odročení jednání nepožádala.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění, která jsou současně závěrem o skutkovém stavu.4. Žalovaná jako klient uzavřela dne 22. 1. 2017 s , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , jako bankou, smlouvu označenou „Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, “, na základě které banka poskytla žalované částku 25 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, vedený na účet žalované, částka byla na účet připsána dne 22. 1. 2017. Ve smlouvě si žalovaná a banka sjednaly, že žalovaná půjčenou částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,90% ročně uhradí bance v 46 měsíčních splátkách ve výši 769 Kč. žalovaná uhradila bance celkem 30 239,37 Kč. Žalovaná na základě smlouvy ze dne 10. 3. 2017 uzavřené s , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , označenou „Návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, “, byla oprávněna čerpat peněžní prostředky až do záporného zůstatku na účtu č. , č. účtu, , do výše 5 000 Kč.5. Ve smlouvě o postoupení pohledávek podepsané ze dne 21. 12. 2020 se , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky specifikované v příloze smlouvy – seznamu pohledávek. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou. Ve smlouvě si strany sjednaly, že účinnost postoupení nastává zaplacením sjednané úplaty, dle potvrzení o zaplacení ze dne 12. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že úplata byla uhrazena.6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně pak své nároky zakládala na smlouvě ze dne 22. 1. 2017 a na smlouvě ze dne 10. 3. 2017. Na obě smlouvy v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvy v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a obě smlouvy naplňují znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.9. Žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, zda proti žalované není vedeno insolvenční řízení, z informací CBCB ověřila předchozí platební morálku žalované, deklarovaný příjem ve výši 10 000 Kč právní předchůdkyně žalované ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů žalované, a příjem byl následně ověřen i z výpisu z účtu žalované. Na základě těchto tvrzení žalobkyně dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy ze dne 22. 1. 2017 ani ze dne 10. 3. 2017 úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala a neověřovala výdajová stránka majetkových poměrů žalované, přičemž soud vychází z názoru, že požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Povinnost poskytovatele úvěru zjistit ověřit výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí ž