28 C 9/2024-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 7 604,09 Kč s příslušenstvím a částku 3 459,86 Kč (smluvní pokutu). Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 14. 7. 2021 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto částku se zavázal žalovaný splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem. Žalovaný uhradil částku ve výši 6 066 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 s účinností ke dni 20. 12. 2022 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovanému byla zaslána upomínka před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023, na kterou však nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy pod položkou č. , hodnota, . Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 15. 2. 2023, který byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému dne 16. 2. 2023, a vyzývá jej k úhradě dluhu do 28. 2023. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 14. 7. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí poplatek ve výši 8 005 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, to vše v 45 týdenních splátkách, ve výši 431, resp. poslední splátka ve výši 391 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku úvěru. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného, předložila vyplněný formulář “zákaznická karrta – žádost o spotřebitelský úvěr“ ze dne 14. 7. 2021. V zákaznické kartě podepsané žalovaným a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně dne je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno nájemní bydlení nájemník, že žalovaný je svobodný, jeho dosažené vzdělání je základní, je zaměstnaný na plný úvazek, zaměstnavatel je označen, výše čistého měsíčního příjmu je 19 760 a další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 38 563 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 7 300 Kč. Uvedené údaje měly být ověřeny z výplatních pásek 4, 5/2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 29. 5. 2023 k uhrazení pohledávek ze smlouvy, dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 5. 6. 2023.4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala důvodnost nároků uplatněných žalobou na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Na smlouvu se vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 (dále jen „ZoSÚ“), když smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 ZoSÚ, žalovaný vystupoval v daném právním vztahu v pozici spotřebitele. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že nebyly ověřeny tvrzené další příjmy žalovaného v zásadní výši 38 563 Kč, nebyly zjištěny a tedy ani ověřeny skutečné výdaje na bydlení žalovaného a nebyly ani zjišťovány a ověřovány další závazky žalovaného (výše splátkového zatížení). Soud považuje požadavek na provedení uvedených ověření a zjištění v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti, za přiměřený, jako povinnou součást odborné péče poskytovatele úvěru. Jelikož nebylo prokázáno, že tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, došel soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.7. Jestliže je neplatná smlouva jsou nedůvodné veškeré nároky zakládající se na ujednání této smlouvy, žalobkyně má dle § 87 odst. 1 věta třetí nárok na vrácení poskytnuté jistiny, po započtení toho, co žalovaný uhradil, což bylo, dle