28 C 96/2024-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 13. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne 12. 1. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, . postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, , která pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.2. Podáním došlým soudu dne 24. 4. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 13. 3. 2019 do 21. 11. 2023, bez uvedení důvodu. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Předvolání bylo žalované doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, a současně v omluvené nepřítomnosti žalobkyně a zástupkyně žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , PSČ 130 000 na žalobkyni má soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, kterou uzavřela společnost , právnická osoba, . za jako postupitel a , právnická osoba, , jako postupník, a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2022 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně příloh těchto smluv obsahující seznam postupovaných pohledávek. Z uvedených listin soud zjistil, že v obou smlouvách si smluvní strany sjednaly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 smlouvy, v přílohách je uvedena pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo , hodnota, .6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 12. 1. 2018 mezi , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 15 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 27 272 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč, a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.7. Před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který žalobkyně předložila soudu k prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. Formulář je podepsán žadatelem o úvěr a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně dne 12. 1. 2018. Ve formuláři je vyplněním předtištěných polí uvedeno, že příjmem žalované je starobní důchod ve výši 12 308 Kč, jako podklad pro ověření příjmu je uvedena listina označená „důchodový výměr, poštovní poukázky“, výdaje na bydlení a energie činní 5 125 Kč, na dopravu, jídlo, léky, osobní náklady činní 2 875 Kč, bydlí v nájmu. K prokázání, že uvedené údaje byly ověřeny žalobkyně předložila oznámení ČSSZ ze dne 13. 12. 2017 o výši výměru důchodu žalované, z nějž má soud za prokázané, že údaje o příjmu žalované byly ověřeny z této listiny ověřeny.8. Žalovaná byla dopisem ze dne 26. 2. 2020, vyzvána k okamžitému uhrazení dluhu. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalované dne 26. 2. 2020.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřených smlouv o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka společnosti , právnická osoba, , a tato společnost následně další smlouvou postoupila pohledávku žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 3. 1. 2019, neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „Žádost o úvěr“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Ne