20 C 230/2025-34 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 14 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 382 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný, který byl v předmětném období vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, který byl evidován v registru vozidel jako provozovaný, neměl v době od 15. 6. 2023 do 15. 4. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Za dobu 306 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, je tak povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 14 382 Kč (při denní sazbě 47 Kč) a náklady za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku žalobkyně dovozovala z písemné výzvy, kterou odeslala dne 12. 6. 2024 a která byla doručena žalovanému dne 27. 6. 2024. Příspěvek se tak stal splatným dne 26. 8. 2024, žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 27. 6. 2025 tak, že navrhl zastavení elektronického platebního rozkazu pro nevymožitelnost. Uvedl, že je nemajetný, ve výkonu trestu a ze zdravotních důvodů není zaměstnán. V podání ze dne 8. 7. 2025 doplnil, že předchozí podání je odporem proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu a dále rozebíral otázku výživného.3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 12. 9. 2025. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a vyžádaných soudem.4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Jako vlastník a provozovatel vozidla , jméno FO, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , byl od 15. 6. 2023 do 15. 4. 2024 v registru vozidel evidován žalovaný a vozidlo bylo po celou dobu vedeno ve stavu provozované. Dne 12. 6. 2024 vyhotovila žalobkyně výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, v níž vyzvala žalovaného k zaplacení částky 14 382 Kč na příspěvku s tím, že bude-li příspěvek uhrazen ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy, nebude požadovat úhradu nákladů za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Výzvu odůvodnila tak, že k označenému vozidlu, jehož je žalovaný vlastníkem nebo provozovatelem, nebylo v době od 15. 6. 2023 do 15. 4. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy povinné ručení. Pojištění předmětného vozidla u , právnická osoba, bylo ukončeno ke dni 3. 3. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 382 Kč představující příspěvek za 306 dní nepojištění při denní sazbě 47 Kč. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ještě upomínkami ze dne 9. 9. 2024, 13. 12. 2024, 16. 1. 2025, 7. 2. 2025 a 28. 2. 2025. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2025.5. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu má ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem výše označených vozidel, přičemž zákonnou povinnost pojistit vozidla pro účely provozu na pozemních komunikacích nesplnil. Dle ustanovení § 4 odst. 1, 2 písm. a), b) zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti, leda bylo vozidlo odcizeno. Přitom se má za to, že vlastníkem vozidla je osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel a provozovatelem osoba zapsaná v tomto registru jako provozovatel. Vedle příspěvku má žalobkyně v souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odstavců 6 a 7 téhož ustanovení jsou příspěvek a náklady splatné na základě výzvy žalobkyně, a to ve lhůtě v trvání nejméně třiceti dnů od doručení výzvy. Výši denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel, výši příspěvku a výši nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Denní sazba příspěvku pro osobní automobil s objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ byla v rozhodném období 47 Kč. Při 306 dnech absence pojištění vozidla, tak činil příspěvek 14 382 Kč (306 x 47 Kč). Výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek byla 300 Kč. Žalovaný byl žalobkyní řádně vyzván k zaplacení příspěvku dopisem ze dne 12. 6. 2024, výzva k úhradě příspěvku obsahovala všechny náležitosti stanovené v § 4 odst. 7 zákona. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uplatněný příspěvek žalobkyni uhradil, nevyvrátil taktéž domněnku, že za dobu uvedenou v žalobě byl skutečně vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Současně soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení z částky 14 382 Kč, na které má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen zcela úspěšné žalobkyni, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 615 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 1 200 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 1. 1. 2025, je sazba za jeden úkon právní služby 400 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 315 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejnou advokátkou podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly.8. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.