21 C 277/2025-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel prostřednictvím webových stránek www.creditgo.cz smlouvu o úvěru se společností Emmas , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému dne 20. 11. 2023 úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě. Úvěr měl být splacen nejpozději 20. 12. 2023. Žalovaný ničeho nezaplatil. Původní věřitel pohledávku postoupil na společnost , právnická osoba, ., která ji následně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný souhlasil s posouzením úvěruschopnosti dle čl. X smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 %, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč.2. Žalovaný s ve věci nevyjádřil.3. Ve věci provedl soud dokazování a zjistil tyto dílčí skutečnosti: Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 684693 soud zjistil, že smlouvu uzavřela dne 20. 11. 2023 společnost , Anonymizováno, jako poskytovatel úvěru a úvěrující, společně se žalovaným, jako úvěrovaným. Podle této smlouvy se poskytovatel úvěru zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský, bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbou 36 % ročně, který se žalovaný zavázal splatit jednorázově ve výši 13 655,98 Kč. Přílohou smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tohoto formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný tuto listinu podepsal elektronickým kódem 90653 dne 20. 11. 2023.4. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že z účtu společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . byla dne 20. 11. 2023 připsána na účet č. , č. účtu, částka 10 000 Kč.5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 20. 11. 2023 byla na účet , Anonymizováno, , právnická osoba, . zaúčtována platba ve výši 1 Kč, jako příjem, z účtu č. , č. účtu, .6. Z listiny označené jako dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2025 soud zjistil, že smlouvu uzavřela společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jako postupitel, a žalobkyně jako postupník, a to na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 25. 8. 2024. Podle této dílčí smlouvy předal postupitel postupníkovi datovou pásku se seznamem postupovaných pohledávek za úplatu (Seznam postoupených pohledávek).7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel Emmas Credit oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo 684693 postoupila žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 20258. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. 684693 v dopise ze dne 22. 1. 2025 (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2025, Podací lístek ze dne 22. 1. 2025).9. Uvedená dílčí skutková tvrzení představují současně skutkový závěr soudu. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným (jako spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením této žaloby (§ 1879 o. z.).14. Smlouva byla uzavřena v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaný smlouvu podepsal číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].15. Z úřední povinnosti se dále soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru posoudil (důkladně) před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).16. Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, jak uvedla žalobkyně v doplnění žaloby. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že skutečné příjmy a výdaje žalovaného poskytovatel úvěru ověřil. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Smlouva je proto absolutně neplatná.19. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, pak musí platit, že si strany neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit. A věřitel nemůže ani požadovat plnění po dlužníkovi (spotřebiteli) ihned, jak je tomu u běžného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. ustanovením speciálním. Je-li spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, je povinen ji vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.20. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (10 000 Kč ). Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).21. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).22. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 226 Kč, přičemž tato částka představuje 8,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.24. Pro upřesnění soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).