24 C 150/2025-18 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 5. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 32 713 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 213 Kč ve výši 14,75 % ročně od 24. 4. 2024 do 19. 9. 2024 ve výši 1 999,58 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 32 713 Kč ve výši 14,75 % ročně od 20. 9. 2024 do zaplacení, dále částku ve výši 11 376,78 Kč, dále úrok ve výši 66,81 % p.a z částky 26 360,67 Kč od 24. 4. 2024 do 17. 5. 2024 ve výši 1 128 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 26 360,67 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 4. 2024 dosáhne částky 100 454 Kč. Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná smlouvu o úvěru podepsala dne 30. 10. 2022. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 29 000 Kč (dále jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne 31. 10. 2022. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 66,81 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 988 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2022. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 244 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z nich bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázi SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru nebyla žalovanou žalobci uhrazena celkem částka 27 832 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek žalobce úvěr zesplatnil a domáhal se úhrady nové jistiny úvěru ve výši 30 216,46 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině ve výši 26 360,67 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 355,79 Kč) s příslušenstvím, dále smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 24. 4. 2024 do zaplacení, tj. celkem 11 376,78 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 1 128 Kč a ve výši 14,75 % p.a z částky 26 360,67 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 4. 2024 dosáhne částky 100 454 Kč.2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2022, akceptovaným žalobcem dne 31. 10. 2022 bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 29 000 Kč, který měla žalovaná žalobci splatit v 48 měsíčních splátkách po 1 988 Kč se splatností vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce. Mezi účastníky byla dohodnuta zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru ve výši 66,81 % ročně. Celkem měla žalovaná žalobci vrátit bez úhrady za pojištění částku ve výši 83 712 Kč. Potvrzením , banka, ., o vlastnictví účtu ze dne 21. 8. 2023 a dokladem , banka, ., o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že dne 31. 10. 2022 byla pod VS , var. symbol, provedena platba na účet žalované ve výši 29 000 Kč. Výzvou ze dne 18. 12. 2023 a výzvou ze dne 19. 3. 2024 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 22. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobce zesplatnil dlužnou částku a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data odeslání oznámení. K výzvám a oznámení žalobce nepředložil doklady o jejich odeslání žalované. Z listiny označené Hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná pobírá čistý měsíční příjem ve výši 14 500 Kč. Ve výdajích je uvedena částka životního minima ve výši 4 620 Kč, dále za bydlení (nájemné, inkaso) částka ve výši 3 600 Kč a na ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedena částka ve výši 0 Kč. Celkem jsou výdaje uvedeny v částce 8 220 Kč. Z listiny bylo dále zjištěno, že žalovaná je zaměstnána od 1. 1. 2017 v pracovním poměru na dobu neurčitou, a to u zaměstnavatele , právnická osoba, ., a bydlí v obecním bytě. Z výpisu záznamu z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné záznamy. Z karty klienta a vyjádření žalobce bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobci 27 832 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2024, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání výzvy.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu řádně posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Uvedený příjem žalované sám o sobě, bez toho, aniž by byl řádně ověřen, a aniž by byly řádně doloženy a ověřeny skutečné výdaje žalované na bydlení, stravu a ostatní výdaje, není dostačující pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Mimo neověřené částky za bydlení (včetně inkasa) ve výši 3 600 Kč se uváděné výdaje na živobytí ve výši životního minima, tedy částky 4 620 Kč, ve spojení s ostatními výdaji ve výši 0 Kč nejeví jako reálné. Ze samotného odkazu na částku životního minima je zřejmé, že výdajová stránka žalované nebyla v potřebném rozsahu zkoumána.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 1 168 Kč vyhověl.10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytla. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, r