24 C 160/2025-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 29 859,99 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 528,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 667,58 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 606,85 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 8,5 % ročně z částky 17 012,25 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , došlo dne 25. 7. 2020 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 4 814,00 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 500 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 646 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 9 000 Kč. Celkovou částku ve výši 92 960 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 25. 9. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 26. 9. 2021, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Žalovaný následně uhradil dne 15. 4. 2024 částku ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 24. 1. 2025.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů3. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , dne 25. 7. 2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úroky a poplatky vrátit ve 14 splátkách po 6 640 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným (příloha č. 1 Seznam pohledávek, poř. č. , hodnota, ) postoupena na žalobce. Výzvou ze dne 24. 1. 2025, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do 8. 2. 2025. Z přehledu uhrazených plateb bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 63 100 Kč.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Příjem žalovaného byl prokázán pracovní smlouvou a výplatními lístky a na straně výdajů byl předložen evidenční list měsíčních výdajů za bydlení. Žádné další údaje o výdajích žalovaného na živobytí nebyly tvrzeny a prokazovány. Za této situace nelze tak dovodit, že byla pečlivě prověřována schopnost spotřebitele úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má žalobce nárok na vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný poskytnutou jistinu již uhradil, a proto soud žalobu zamítl.10. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný, žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.