24 C 19/2025-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 1. 2025, doplněnou podáním došlým soudu dne 23. 4. 2025, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 152 798,70 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 690,86 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 152 798,70 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 14,75 % ročně z částky 145 294,90 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úrok 14,75 % ročně z částky 3 819,80 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jen „banka“), uzavřel se žalovaným dne 26. 4. 2023 Smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, úroky z úvěru ve výši 14,75 % a poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní strany si dále sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný mj. dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 29. 6. 2024 zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 6. 2024, ve kterém byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Současně byl upozorněn, že pohledávka je dále v souladu se smluvním ujednáním úročena úrokem z úvěru ve sjednané výši, a také zákonným úrokem z prodlení. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024, a to s účinností ke dni 1. 9. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 16. 9. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 35 364 Kč.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o úvěru ze dne 26. 4. 2023 bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému na účet vedený u banky úvěr ve výši 150 000 Kč za úrok 15,99 % ročně. Úvěr měl být splacen splátkami ve výši 2 825 Kč měsíčně. Výzvou ze dne 28. 5. 2024 vyzvala banka žalovaného k úhradě dlužné částky po splatnosti. Dopisem ze dne 29. 6. 2024 oznámila banka žalovanému, že zbývající částka úvěru je splatná. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024 postoupila banka pohledávku za žalovaným na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2024 bylo odesláno žalovanému téhož dne. Výzvou ze dne 24. 10. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do 8. 11. 2024. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla téhož dne odeslána žalovanému.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 114 636 Kč (150 000 Kč – 35 364 Kč) vyhověl.10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Náklady řízení se skládají z odměny zástupce žalobce za právní zastoupení stanovené podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif). Z tarifní hodnoty 152 798,70 Kč činí odměna za 1 úkon právní služby 7 220 Kč, za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby, písemné podání a účast u jednání soudu dne 4. 6. 2025) celkem 36 100 Kč. Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů stanovených podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024) ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby, tj. celkem za 2 úkony 600 Kč, a z náhrady hotových výdajů stanovených podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025) ve výši 450 Kč za 1 úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony 1 350 Kč, dále z 1/7 náhrady za promeškaný čas cestou k jednání za 2 půlhodiny po 150 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), tj. 42,86 Kč a z 1/7 cestovného k jednání soudu (osobním automobilem o průměrné spotřebě 10,6 l benzínu / 100 km, z Havířova do Karviné a zpět 33 km, ceně benzínu dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 35,80 Kč/l a sazby základní náhrady 5,80 Kč/km, tj. dle propočtu – 33 km x 35,80 Kč x 10,6 litrů : 100 + 33 km x 5,80 Kč = 316,70 Kč : 7), tj. 45,24 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 38 138,10 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 46 157,10 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 640 Kč, částku 53 787,10 Kč. Poměr úspěchu/neúspěchu byl počítán z uplatněného nároku včetně úroků z prodle