24 C 29/2025-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 111 797,29 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 7 698,76 Kč od 20. 12. 2023 do 16. 5. 2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 106,48 Kč od 31. 12. 2023 do 30. 4. 2024, úrok 13,99 % ročně z částky 111 298,29 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 111 298,29 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Žalobce tvrdil, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , (dále jen „banka"), uzavřela s žalovaným dne 4. 2. 2023 Smlouvu o Půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 115 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 784,87 Kč vždy do 20. kalendářního dne v měsíci dle smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % p.a. a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Banka úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, a proto přistoupila banka dne 20. 5. 2024 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 111 298,29 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 698,76 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 106,48 Kč a z dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne 27. 12. 2023 ve výši 499 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a bankou dne 1. 8. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný ani přes žalobcem zaslanou předžalobní výzvu svůj dluh neuhradil. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Návrhem Smlouvy o Půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, a jeho Akceptací ze dne 4. 2. 2023 bylo prokázáno, že banka se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet , č. účtu, úvěr ve výši 115 000 Kč, který se žalovaný zavázal bance vrátit i s úrokem 13,99 % ročně ve 120 měsíčních splátkách. Z výpisu spotřebitelského úvěru bylo zjištěno že banka poskytla žalovanému dne 4. 2. 2023 částku 115 000 Kč. Dopisem ze dne 20. 5. 2024 odeslaným žalovanému téhož dne, byl bankou z důvodu neplnění podmínek prohlášen dluh za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 1. 8. 2024 byla pohledávka banky za žalovaným postoupena na žalobce (příloha č. 1 ke smlouvě, poř. č. , hodnota, ). O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem banky ze dne 19. 8. 2024 odeslaným téhož dne. Výzvou ze dne 17. 9. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do 7 dnů. Z vyjádření žalobce vyplynulo, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 5 021,34 Kč.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by banka ve shora uvedeném smyslu posuzovala schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 4. 2. 2023 jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Listina – protokol o ověření úvěruschopnosti klienta – na kterou žalobce odkazuje, poskytuje soudu obecné tvrzení o způsobu, jakým žalobce postupuje při hodnocení klientovy schopnosti splácet úvěr, neposkytuje však žádné konkrétní údaje týkající se žalovaného. Za řádné prověření schopnosti dlužníka splácet úvěr nelze považovat ani prohlášení k protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, neboť se jedná o listinu, která uvádí ničím nepodložené údaje, nelze z ní dovodit, zda a v jaké výši žalovaný hradí náklady spojené s bydlením, zaměstnáním a ostatními potřebami.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny. Soud proto žalobě co do bankou poskytnuté a žalovaným nevrácené jistiny ve výši 109 978,66 Kč (115 000 Kč – 5 021,34 Kč) vyhověl.10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).11. Ve zbytku soud žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 818,63 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 7 698,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 106,48 Kč, úrok ve výši 13,99 % ročně z částky 111 298,29 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 111 298,29 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, zamítl.12. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Náklady řízení se skládají z odměny zástupce žalobce za právní zastoupení stanovené podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif). Z tarifní hodnoty 111 797,29 Kč činí odměna za 1 úkon právní služby 5 580 Kč, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby) č