24 C 90/2024-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 3. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované 1) zaplatit k rukám žalobce výživné na zl. , jméno FO, , narozeného , anonymizováno, 2005, a to za období od 26. 7. 2023 do 5. 12. 2023 ve výši 17 419 Kč, a žalovanému 2) zaplatit k rukám žalobce výživné na zl. , jméno FO, , narozeného , anonymizováno, 2005, za období od 26. 7. 2023 do 5. 12. 2023 ve výši 30 484 Kč.2. Návrhem na změnu žaloby ze dne 4. 10. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by mimo výše uvedený návrh, byla žalovaná 1) povinna platit výživné na zl. , jméno FO, , narozeného , anonymizováno, 2005, s účinností od 2. 9. 2024 ve výši 4 000 Kč měsíčně k rukám ČR – , právnická osoba, na účet č. , č. účtu, a variabilní symbol , var. symbol, a žalovaný 2) byl povinen platit výživné na zl. , jméno FO, , narozeného , anonymizováno, 2005, s účinností od 2. 9. 2024 ve výši 7 000 Kč, a to k rukám ČR – , právnická osoba, na účet č. , č. účtu, a variabilní symbol , var. symbol, .3. Změna návrhu byla usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 12. 2024 vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Věc je vedena pod sp. zn. 24 C 14/2025.4. Žalobce tvrdil, že žalovaní jsou rodiče zletilého , jméno FO, , nar. , anonymizováno, 2005, kteří mají podle ustanovení § 910 odst. 1 a ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vyživovací povinnost vůči svým potomkům. Zl. , jméno FO, byl v době od 26. 7. 2023 do 5. 12. 2023 nezaopatřený, soustavně se připravoval na budoucí povolání a nebyl schopen se živit sám. Žalobce vyplácel ode dne 26. 7. 2023 do 5. 12. 2023 zl. , jméno FO, opakující se dávku, a to zaopatřovací příspěvek podle ustanovení § 50b, § 50e a § 50g zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 17 250 Kč měsíčně. Celkem byla vyplacena částka 103 500 Kč (6 x 17 250 Kč). Vzhledem k tomu, že otci ani matce nebylo stanoveno výživné na zl. , jméno FO, k rukám žalobce dříve, je krajská pobočka Úřadu práce ČR, která poskytovala zl. , jméno FO, zaopatřovací příspěvek, podle ustanovení § 50u odst. 2 citovaného zákona aktivně legitimována k podání žaloby na stanovení výživného. Žalovaná 1) nemá další vyživovací povinnosti. Žalovaná 1) je od 4. 1. 2024 zaměstnána jako zubní instrumentářka u zaměstnavatele , tituly před jménem, , jméno FO, . Zaměstnavatel výši příjmu žalobci i přes opakované výzvy nesdělil. V době od 19. 7. 2019 do 18. 7. 2022 žalovaná 1) pracovala jako zubní instrumentářka u společnosti , Anonymizováno, ., IČ: , IČO, . Žalobci je známo, že v tomto zaměstnání dosahovala průměrného čistého měsíčního výdělku rozhodného pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti ve výši 16 286 Kč. Dále je žalobci z úřední činnosti známo, že žalovaná 1) byla v době od 8. 7. 2022 do 8. 10. 2022 v dočasné pracovní neschopnosti. Žalovaná 1) nemá zdravotní omezení, má vystudované gymnázium se sociálně-právní nástavbou. Žalovaný 2) nemá další vyživovací povinnost. Od 1. 11. 2022 je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Sdělením zaměstnavatele ze dne 14. 2. 2024 byl zjištěn aktuální hrubý příjem žalovaného 2) dle mzdového výměru, a to ve výši 55 000 Kč. Dále bylo z katastru nemovitostí zjištěno, že matka a otec mají v SJM nemovitosti v katastrálním území č. , hodnota, , adresa, : parcela č. , Anonymizováno, . Součástí parcely č. , Anonymizováno, je budova, rodinný dům s č. p. , Anonymizováno, . Na základě těchto skutečností se žalobce domnívá, že by mělo být rodičům (s ohledem na jejich příjmy ze zaměstnání a majetkové poměry) stanoveno výživné na zl. , jméno FO, k rukám žalobce, a to matce ve výši 4 000 Kč měsíčně a otci ve výši 7 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném za dobu od 26. 7. 2023 do 5. 12. 2023 u matky činí 17 419 Kč, u otce pak 30 484 Kč.5. Žalovaný 2) v rámci svého vyjádření uvedl, že je otcem již zletilého , jméno FO, . V průběhu rozhodného období o něj řádně pečoval a zaopatřoval jeho potřeby s přihlédnutím k jeho věku. Zletilému s manželkou hradil ubytování, neboť syn v rozhodném období bydlel v Domě na půl cesty v , adresa, , kde, s výjimkou prvního měsíce, byla na úhradu bydlení zasílána částka ve výši 5 100 Kč. Žalovaný měl za to, že v žalované věci se vyskytují okolnosti, které jsou podstatné pro existenci vyživovací povinnosti. Poukazoval na odlišnou situaci u dítěte nezletilého, především mladšího 15 let, a dítěte zletilého, u něhož by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo. Fyzická osoba je dovršením 15. roku věku způsobilá mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích, jakož i vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti, pokud měla ukončenou povinnou školní docházku. Ústavní soud k této věci uvádí: „Jinak řečeno, je třeba odlišit případy rozhodování o výživném, kdy se jedná o nezletilé dítě, resp. dokonce o dítě vykonávající povinnou školní docházku. V těchto případech musí být přiznávání výživného odpovídajícího odůvodněným potřebám dítěte samozřejmě pravidlem. U dětí již zletilých je však třeba na vyživovací povinnost nahlížet optikou výrazně odlišnou: zletilý jedinec by měl být zásadně schopen se postarat sám o sebe a důvod pro stanovení vyživovací povinnosti by proto měl být odůvodněn konkrétními okolnostmi daného případu. Úkolem soudů je proto vyjádřit se též k tomu, zda daný typ vzdělání představuje ještě přípravu na budoucí povolání, anebo jde již jen o nadstandardní doplňování znalostí bez této návaznosti." (Nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 2121/14 ze dne 30. září 2014). Vyživovací povinnost rodičů k dětem obecně trvá do té doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je tedy jeho potřebnost, resp. jak praví zákon, "neschopnost sám se živit". Samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby. „Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí.“ (Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3113/10 ze dne 21. dubna 2011). Toto kritérium však nestojí osamoceně, ale je omezeno pravidlem bonos mores, tedy že výživné nelze přiznat, bylo-li by to v rozporu s dobrými mravy. Toto omezení nelze, dle názoru Ústavního soudu, aplikovat toliko k osobě mladší 15 let. Žalovanému nejsou známy výsledky posledního studia zletilého ani v jaké míře skutečně navštěvoval výuku, neboť jako zletilý se mohl omlouvat sám. K přípravě zletilého na budoucí povolání žalovaný dále uvedl, že střední vzdělání započal na Střední zahradnické škole v , adresa, , ale již v pololetí 1. ročníku přestoupil na školu , jméno FO, , kde ve druhém ročníku propadl a nedostavil se k opravným zkouškám. Následně začal studovat na stejné škole znovu od 1. ročníku jiný obor, z něhož však byl vyloučen. Žalovaný má důvodné pochybnosti o tom, že syn řádně vykonával přípravu na budoucí povolání a jeho studium tedy nenaplňovalo znaky soustavnosti a cílevědomosti, neboť aby se studium dalo považovat za soustavné a cílevědomé, mělo by vést k prohloubení předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje a nemělo by určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze takzvaně „prodlužovala mládí“. Tedy „Za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte“ (usnesení ze dne 25. března 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Ústavní soud pak opakovaně ustáleně judikuje, že na „studium pro studium“ se zákonná a soudně vymahatelná vyživovací povinnost rodičů nevztahuje, když konstatoval, že za řádnou přípravu na zaměstnání nelze považovat opakované studium školy stejného stupně (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1805/11 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Žalovanému je rovněž známo, že v rozhodném období syn pracoval u různých subjektů na dohodu o provedení práce, kde však nikdy dlouho nevydržel. Naposledy tak pracoval u RegioJet s.r.o.6. Žalovaná 1) odkázala na vyjádření žalovaného 2). U jednání dále uvedla, že nevidí důvod, proč by měli něco hradit, když synovi poskytují peníze. O tom, že dostal nějaký příspěvek, nebyli informováni, ani nebyli u projednání této věci přítomni. Teď se syn stěhoval do , adresa, , zakoupili mu ledničku, mikrovlnku, pračku, komodu, televizi, stolek, postel. Snaží se mu pomáhat, jak to jenom jde. Měl několik brigád, vždycky začal a brzo přestal. Jakmile dostane nějakou částku, hned ji utratí, neumí peníze ušetřit. Funguje tak, že o penězích nepřemýšlí, jak něco chce, tak prodá i pod cenou věc, kterou měl předtím, a koupí si jinou. V době, kdy žádali o