28 C 214/2025-53 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 50 231,62 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že na základě smlouvy osobní kreditní kartě reg. č. , anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 8. 2021, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty, a to opakovaně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, z tohoto důvodu žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 2. 4. 025, že odstupuje od smlouvy. Žalovaná částka představuje jistinu úvěru a poplatky ve výši 3 000 Kč, dále žalobkyně požaduje výpůjční úrok ve výši 21,99 %. Žalovanému celkem za celé období opakovaným čerpáním úvěru žalobkyně poskytla na jistině částku 412 558,77 Kč a žalovaný celkem žalobkyni uhradil 380 016,87 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.4. Ze smlouvy o kreditní kartě ze dne 27. 8. 2021 č. , hodnota, , číslo účtu ke kartě , č. účtu, , soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ke kreditní kartě, ve výši 50 000 Kč, s dobou trvání na dobu neurčitou, zápůjční úroková sazba činní 21,99 % ročně. Žalovaný se zavazuje hradit poplatky a ceny dle Sazebníku. Žalovaný může čerpat úvěr jednorázově nebo postupně, a to i opakovaně, do celkové výše úvěrového limitu. Splácet se žalovaný zavázal pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 % z vyčerpané jistiny.5. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný celkem čerpal na jistině částku 412 558,77 Kč a celkem žalobkyni uhradil 380 016,87 Kč.6. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 4. 2025 oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o osobní kreditní kartě.7. Žalovaný byl dopisem ze dne 6. 5. 2025 vyhotoveným advokátem zastupujícím žalobkyni, odeslaným téhož dne, vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby, nejpozději do 13. 5. 2025. Uvedené soud zjistil z dopisu samého a poštovního podacího archu.8. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením smlouvy o úvěru soud z jednotlivých listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující skutková zjištění. Z žádosti o osobní kreditní kartu ze dne 27. 8. 2021 zjistil, že žalovaný uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, 1 vyživované dítě starší 10 let, výdaje spojené s bydlením činní 3 800 Kč. Dle výpisů z účtu žalovaného za období 27. 1. 2021 do 26. 7. 2021 příjem žalovaného byl z platby dávky nemocenského pojištění. Dále soud zjistil z výpisu pravidelně se opakují odchozí platbu „SIPO“, v měsíci červenci ve výši 7 356 Kč.9. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Výše uvedenými důkazy má soud za dostatečně prokázaný skutkový stav v rozsahu právně relevantních tvrzení.10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.11. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.14. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podání ze dne 28. 7. 2025 tak, že vyhodnotila informace získané především jednak z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních databází, a jednak z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a existenci exekučního řízení. Ohledně příjmu žalovaného vyšla z jeho čestného prohlášení v žádosti, tj. výše 40 000 Kč, a ověřila ho z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za předcházejících 7 měsíců. Výdaje žalovaného na bydlení žalobkyně rovněž zjistila z výpisu z účtu žalovaného, kdy pravidelně odcházela platba SIPO ve výši 7 356 Kč. Celkové výdaje zahrnuté do výpočtu stanovila žalobkyně tak, že zahrnula částku 2 737 Kč jako ostatní výdaje, výdaje na bydlení ve výši 7 356 Kč a částku představující životní minimum ve výši 6 145 Kč, a dále výdaje žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 8 033 Kč.15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Žalobkyně nedostatečně zohlednila skutečnost, že žalovaný měl v celém vyhodnocovaném období příjem z dávek nemocenského pojištění, což vede k obavě o stabilitu, dlouhodobost a výši příjmu žalovaného. Tedy nelze bez dalšího dojít k závěru, že žalovaný bude mít i v budoucnu dostatečný příjem pro splácení úvěru. Žalobkyně si proto, pro dodržení dostatečné obezřetnosti, měla od