28 C 257/2025-71 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 6. 7. 2025, domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 31 550 Kč, s odůvodněním, že s žalovanou dne 26. 8. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, -, Anonymizováno, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 45 450 Kč, skládající se z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku 20 450 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v týdenních splátkách ve výši 758 Kč. byla žalovaná povinna uhradit částku 22 270 Kč v týdenních splátkách ve výši 455 Kč.2. Žalovaná s nárokem uplatněným žalobou nesouhlasila z důvodu, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila s dostatečnou odbornou péčí její úvěruschopnost. Ze strany žalobkyně byly vyžadovány jen výplatní pásky za dva předcházející měsíce, nebyly zjišťovány výdaje na bydlení, nebylo zohledněno, že žalovaná ukončila nedávno insolvenci a je samoživitelka se dvěma dětmi. Poskytnutí úvěru předcházely jiné úvěry od žalobkyně, které žalovaná nezvládala splácet a předmětný úvěr byl žalované nabídnut žalobkyní na umoření předchozích úvěrů s jejichž splácením byla v prodlení. Žalovaná uvedla, že na předmětnou smlouvu uhradila 13 900 Kč, jak je uvedeno i v žalobě a dále další platby, které žalobkyně neuvádí a to dne 26. 6. 2025 částku 4 000 Kč a dne 9. 7. 2025 částku 9 000 Kč.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 26. 8. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že žalobkyně poskytne žalované částku 25 000 Kč, a žalovaná se zavazuje zaplatit úrok ve výši 4 950 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 757,50 Kč, první splátka je splatná 2. 9. 2024 a každá další splátka 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že přijala v hotovosti jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč.5. Z přehledu úhrad ke smlouvě č. , anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně eviduje platby žalované v celkové výši 13 900 Kč, řazené dle splátkového kalendáře, a to platbu 3 200 Kč v pořadí dle splátkového kalendáře jako -1. splátku, platbu 3 200 Kč jako 7. splátku, platbu 4 000 Kč jako 15. splátku, platbu 1 000 Kč jako 20. splátku, platbu 2 500 Kč jako 32. splátku. Z jednotlivých potvrzeních o platbách z účtu č. , č. účtu, , což je účet žalované, soud zjistil, že žalovaná na účet žalobkyně zaslala dne 9. 7. 2025 platbu ve výši 9 000 Kč, dne 26. 6. 2025 platbu ve výši 4 000 Kč, dne 11. 4. 2025 platbu ve výši 5 000 Kč, dne 13. 1. 2025 platbu ve výši 2 000 Kč, dne 11. 12. 2024 platbu ve výši 4 000 Kč, dne 9. 12. 2024 platbu ve výši 1 000 Kč, dne 14. 10. 2024 platbu ve výši 4 500 Kč, dne 12. 9. 2024 platbu ve výši 1 200 Kč. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalovaná na závazky ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, uhradila žalobkyni celkem 26 900 Kč, z toho 17 900 Kč před podáním žaloby.6. Žalobkyně k prokázání toho, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované předložila evidenční kartu klienta ze dne 24. 8. 2024. V evidenční kartě podepsané žalovanou a osobou oprávněnou jednat za žalobkyni je uvedeno, že žalovaná žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 25 000 Kč. Jedná se o formulářovou listinu, v níž jsou předtištěné varianty k označení a vyplnění údajů o majetkových a osobních poměrů žadatele o úvěr. Údaje o typu bydlení, dosaženém vzdělání, počtu členů v domácnosti, počtu nezaopatřených dětí a předcházejících půjček, nejsou vyplněny. Ve formuláři je vyplněno označení zaměstnavatele žalované, výše jejího příjmu (32 960 Kč), životní výdaje na bydlení 11 161 Kč, výše nebankovních závazků 1 796 Kč. Příjem měl být ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalobkyně dále předložila výplatní pásky žalované za měsíc říjen 2023, září 2023, únor 2024, březen 2024.7. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, , s tím, že výše uhrazených splátek činní 13 900 Kč ke dni 10. 6. 2025 a celkem dluh činní 31 550 Kč. Výzva byla žalované odeslána dne 10. 6. 2025 jak soud zjistil z výzvy samé a poštovního podacího archu.8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., ve které si sjednaly, že žalobkyně v postavení zapůjčitele přenechá žalované v postavení vydlužitele zastupitelnou věc (peníze) tak, aby ji užila podle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, že je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena z jiných zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr.12. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „evidenční karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně. Z předložených důkazů vyplývá, že byly ověřovány pouze příjmy žalované, nikoli výdaje. Nicméně příjmy byly ověřeny dle neaktuálních dokladů, když smlouva byla uzavřena na konci měsíce srpna roku 2024 a žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky za měsíc únor a dřívější. Ohledně výdajů žalobkyně nepožadovala od žalované žádné podklady. Objektivní zjištění (ověření) skutečných nákladů na bydlení není obvykle spojeno s nepřiměřeným obtížemi, požadavek na předložení nájemní smlouvy, či výpisu z účtu, v němž bude uvedena odchozí platba nájemného a záloh na služby, není jistě požadavkem jdoucím nad rámec odborné péče poskytovatele úvěru. Co se týče dalších závazků žalované, dalších spotřebitelských úvěrů, pak žalobkyně ani netvrdila, že by tyto zjišťovala nahlédnutím do příslušných registrů.13. Z provedeného dokazování tak soudu dospěl k závěru, že žalobkyně tak při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.14. Je – li smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti žalobkyně řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, vznikla žalované toliko povinnost