28 C 267/2025-40 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek v celkové výši 16 633 Kč, s příslušenstvím, jako nároků ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , anonymizováno, ze dne 1. 3. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , a žalovaným, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na jeho účet ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat peněžní prostředky do limitu původně 15 000 Kč a v případě jeho překročení šlo o porušení smlouvy a vznik nepovoleného zůstatku. Sjednaná úroková sazba poskytnutých finančních prostředků byla 21,9 % ročně. Žalovaný se též zavázal platit poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že se dostal do nepovoleného debetu a nezajistil na svém běžném účtu sjednaný objem příchozích transakcí, z tohoto důvodu banka prohlásila vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 27. 8. 2024. Pohledávky ze smlouvy žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud, na základě zjištění z nich učiněných, došel k následujícímu závěr o skutkovém stavu.4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 2. 4. 2025 se , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, s odkazem na rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, , že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1. V příloze č. 1 je uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno bankou , právnická osoba, ., což soud zjistil z jednotlivých vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 a přehledu podacích čísel.5. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, datované dnem 31. 5. 2016 soud zjistil, že smlouvu uzavřela , právnická osoba, ., (dále jen „banka“) s žalovaným a na základě smlouvy banka zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Za služby poskytované dle smlouvy je žalovaný povinen hradit poplatky sjednané prostřednictvím Ceníku produktů a služeb pro soukromé účely. Dopisem ze dne 11. 11. 2024 banka vypověděla smlouvu s tím, že její účinnost končí ke dni 26. 11. 2024 pro podstatné porušení dohodnutých podmínek ze strany žalovaného, a to pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu č. , č. účtu, , který nebyl uhrazen ani v přiměřené době po svém vzniku.6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2024 jsou na účtu evidovány pohledávky po splatnosti v celkové výši 18 085,61 Kč, tvořené jistinou povoleného debetu po splatnosti ve výši 15 000 Kč, úroků po splatnosti ve výši 1 452,61 Kč a poplatků po splatnosti ve výši 1 633 Kč. Z výpisu dále soud zjistil, že na vrub účtu žalovaného byl bankou účtován v každém měsíci poplatek ve výši 189 Kč, a to konkrétně v měsíci únor, březen, duben, květen, červen a červenec 2024, ve výpise je k objasnění této položky uvedeno, že v rámci souhrnné položky k účtu jsou zahrnuty poplatky za následující služby: Přímé bankovnictví: 0.00 CZK; Vedení běžného účtu v hlavní měně za 07/2024: 99.00 CZK; Využití debetu: 90.00 CZK; Poskytnutí debetní karty:, Anonymizováno, : 0.00 CZK; Vedení spořícího účtu: 0.00 CZK.7. Z listiny „Návrh na uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo , Anonymizováno, ze dne 1. 3. 2022 s připojeným certifikátem elektronického podpisu ve spojení s listinou „Akceptace návrhu Smlouvy o povoleném debetu“ soud zjistil, žalovaný se s , právnická osoba, . (bankou) dohodl, že banka mu poskytne úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu, do celkové výše 15 000 a žalovaný se zavázal vrátit prostředky poskytnuté formou povoleného debetu a uhradit úroky. Dopisem ze dne 27. 8. 2024 banka prohlásila pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné a vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu.8. Z „Protokolu o ověření úvěruschopnosti“ soud ohledně procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, zjistil, že banka jako poskytovatel spotřebitelského úvěru kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Při posouzení schopnosti splácet banka zohledňuje příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje, přičemž nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů, do výpočtu se vždy berou ty vyšší. Banka vyšla z výše měsíčního příjmu 25 000 Kč, na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že v měsíci únoru byla žalovanému připsána mzda ve výši 21 509 Kč.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze částečně.10. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.11. Žalobkyně žalobou uplatnila dva samostatné nároky, jednak nárok na zaplacení nepovoleného záporného zůstatku na účtu a jednak nárok na zaplacení dluhu na poskytnutém úvěru.12. Ohledně nároku na zaplacení nepovoleného záporného zůstatku na účtu soud shledal žalobu důvodnou co do částky 594 Kč v rozsahu záporného zůstatku, který vznikl naúčtování poplatku za vedení účtu ve výši 99 Kč za měsíce únor, březen, duben, květen, červen a červenec roku 2024. V každém uvedeném měsíci byl sice účtován poplatek v souhrnné výši 189 Kč, avšak z toho činil poplatek za vedení účtu 99 Kč a poplatek za poskytnutí povoleného debetu 90 Kč. Tedy nárok na poplatek ve výši 90 Kč je založen smlouvou o poskytnutí povoleného debetu, a tato smlouva byla soudem shledána neplatnou, jak je rozvedeno dále, a nárok na poplatek ve výši 90 Kč měsíčně tak není dán. Poplatek za vedení účtu byl žalovaný povinen hradit na základě platně uzavřené smlouvy mezi bankou a žalovaným o poskytování bankovních a dalších služeb, předmětnou smlouvu soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o účtu dle § 2662 o. z., kterou se banka jako ten, kdo vede účet, zavázala zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, tj. žalovaného, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a ceník. K zániku smlouvy Žalobkyni rovněž náleží úrok z prodlení z dlužné částky, poplatek byl splatný v tom kterém kalendářním měsíci, za nějž měl být uhrazen, žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu pozdější, od 27. 11. 2024 žalobkyně má proto dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Ohledně nároku vyplývajícího ze smlouvy o povoleném debetu soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět ani částečně. Nárok žalobkyně dovozovala ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému právo opakovaného čerpání finančních prostředků, předmětnou smlouvu soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26