28 C 306/2025-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek v souhrnné výši 31 388 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 022,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 048,92 Kč, úroku z prodlení z částky 13 509,25 Kč za dobu od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úroku ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč za dobu od 21. 2. 2025 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo dne 3. 6. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 761Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byla povinen uhradit nejpozději do 3. 8. 2024. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 10. 2023. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.5. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 se společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v Příloze č. 1, seznamu pohledávek, a to zaplacením úplaty sjednané ve smlouvě. Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne byla úplata uhrazena dne 25. 3. 2025. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označeným jménem, příjmením, rodným číslem) uvedením čísla smlouvy. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 2. 4. 2025 oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy č. , hodnota, .6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 3. 6. 2023 mezi , právnická osoba, ., právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému 15 000 Kč, a žalovaný se zavazuje uhradit souhrnnou částku 27 888 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč, a poplatku za inkasu plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.7. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 4 000 Kč.8. Před uzavřením smlouvy o úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který byl žalovaným a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 3. 6. 2023. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný, zaměstnání bylo ověřeno dle pracovní smlouvy a výplatních pásek. Pro výpočet disponibilní částky pro splácení úvěru bylo kalkulováno s těmito položkami: příjem žalovaného ve výši 32 134 Kč, náklady na bydlení, energie 15 980 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 6 500 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 0 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 3 800 Kč. Jako druh bydlení je zaškrtnuto políčko ostatní a není vyplněna jaký konkrétní typ bydlení se jedná.9. Žalobkyně dále předložila listiny uvedené v žádosti o úvěr dle kterých byl ověřen příjem žalovaného, a to pracovní smlouvu a výplatní pásky, těmito má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného. Ohledně výdajů na bydlení právní předchůdkyně vyšla z tvrzení žalovaného, uvedeného v listině čestné prohlášení žadatele o úvěr o typu bydlení a sdílení domácnosti s 1 nebo více osobami, což soud zjistil z této listiny.10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podání žaloby prostřednictvím advokáta výzvou ze dne 10. 9. 2024, ve lhůtě do 25. 9. 2024. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 11. 9. 2024.11. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovanému) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.13. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.14. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložená „žádost o úvěr“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovan