28 C 324/2025-20 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované, aby jí zaplatila částku 29 238,81 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 28. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 28. 8. 2023 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru a na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, úvěr měl být splacen do 27. 11. 2023. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 238,81 Kč. Žalovaná uhradila celkem 1 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Ze smlouvy samé soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 5. 3. 2025 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, ve které se, ve spojení s rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023, dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovanou, která je uplatněna žalobou, když pohledávka ze smlouvy , Anonymizováno, byla uvedena v příloze smlouvy specifikující postupované pohledávky. Postupitelka oznámila žalované dopisem ze dne 15. 3. 2025, který byl odeslán dne 15. 3. 2025, postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele, jak bylo zjištěno z oznámení samého a poštovního podacího lístku. Žalovaná byla v tomto oznámení rovněž vyzvána k uhrazení dluhu do 3 dnů od obdržení dopisu. Ve smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, , která je datována dnem 28. 8. 2023, se společnost , právnická osoba, ., (právní předchůdkyní žalobkyně) jako „úvěrující“ zavazuje poskytnout žalované jako „klientovi“ částku 18 000 Kč jako spotřebitelský neúčelový úvěr a žalovaná se zavazuje zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 238,81 Kč a vrátit poskytnutý úvěr ve třech měsíčních splátkách ve výši 10 470 Kč. Žalované byla na účet č. , č. účtu, , který je uveden ve smlouvě o úvěru, poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně platbou ze dne 28. 8. 2023 částka 18 000 Kč, jak soud zjistil z výpisu z tohoto účtu a potvrzení o platbě.5. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.6. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená (§ 1880 o. z.). Žalobkyně nároky uplatněné žalobou dovozovala ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 8. 2023, na tuto v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena z jiných zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr.7. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně ani netvrdila, ani to nevyplynulo z provedených důkazů, že by zjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalované. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud dle ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022, tedy ve znění účinném v době uzavření smlouvy, přihlíží i bez návrhu.8. Je-li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 18 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 17 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzván k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 15. 3. 2025, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též co do požadovaného úroku z prodlení. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co více než poloviny uplatněného nároku (se zohledněním výše příslušenství stabilizovaného ke dni rozhodnutí) a procesně úspěšnější žalované dle