28 C 329/2025-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované, aby jí zaplatila částku 17 450 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč za dobu od 4. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč, a ze smluvního úroku v kapitalizované výši 4 000 Kč, a dále smluvní pokuty v kapitalizované výši 3 450 Kč za prodlení s uhrazením zepslatněného úvěru. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 29. 2. 2024 poskytla žalované úvěr, a to na jeho bankovní účet č., a to na základě smlouvy uzavřené s žalovanou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná se 297912771/0300zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla úvěr splácet měsíčně, a to vždy nejpozději k 30. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou úvěru, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 7. 2024, což bylo žalované sděleno, současně byla žalovaný vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.4. Z jednotlivých, dále uvedených listinných důkazů, soud učinil následující dílčí skutková zjištění, která jsou závěrem o skutkovém stavu věci.5. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , si žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný dohodly, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Úvěr je poskytovaný na dobu neurčitou, smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny. Úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, žalovaná se zavazuje splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 30. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu může splatit kdykoli v průběhu trvání smlouvy. Dopisem ze dne 30. 6. 2024 žalobkyně oznamuje žalované, že došlo k zesplatnění celého úvěru. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, a z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že se jedná o účet žalované a že platbou ze dne 29. 2. 2024 poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 14. 6. 2025, který byl žalované odeslán téhož dne, k uhrazení dluhu před podáním žaloby, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.6. Z předloženého náhledu na účet žalované soud vzal za prokázané, že žalobkyně ověřovala při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s žalovanou příjem žalované.7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná při žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je mateřské/rodičovské, má příjem ve výši 13 830 Kč, a měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč.8. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Žalobkyně zakládala důvodnost nároků uplatněných žalobou na smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Na smlouvu se vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 ZoSÚ, žalovaná vystupovala v daném právním vztahu v pozici spotřebitele. Na žalobkyni jako poskytovatele úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle § 87 odst. 1 věta ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Při hodnocení, zda posouzení úvěruschopnosti bylo ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru bylo dostatečné a v souladu s odbornou péčí, soud vychází z toho, že má jít o takový postup, aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), a v návaznosti na vyložený účel zákona je v těchto rozhodnutích definovaný obsah odborné péče, se kterou musí poskytovatel spotřebitelského úvěru postupovat, aby došlo k naplnění účelu zákona o spotřebitelském úvěru, tedy odbornou péčí v daném případě je vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.11. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.12. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.13. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ověřila výši příjmu žalované, a lustrovala žalovanou ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Lustraci v těchto registrech, nedoložila. Žalobkyně neuvedla, jaké informace byly z těchto registrů zjištěny, ani jak byly v rámci posouzení úvěruschopnosti zohledněny, přičemž s ohledem na velmi nízký příjem žalované bylo zcela jistě zásadní, v jaké výši má další závazky ze spotřebitelských úvěrů, stejně tak kolik činní skutečné náklady na bydlení.14. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.15. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 10 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 10 000 Kč jako neuhrazen