20 C 354/2025-50 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 20. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 990 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 17 690 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že je příjemcem příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný, který byl v předmětném období provozovatelem autobusu RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , s nejvyšší povolenou hmotností nad 5 000 kg který byl evidován v registru vozidel jako provozovaný, neměl v době od 17. 7. 2024 do 15. 9. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Za dobu 61 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, je tak povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 17 690 Kč (při denní sazbě 290 Kč) a náklady za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku žalobkyně dovozovala z písemné výzvy, kterou odeslala dne 6. 3. 2025 a která byla doručena žalovanému dne 21. 3. 2025. Příspěvek se tak stal splatným dne 20. 5. 2025, žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 22. 1. 2026 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a vyžádaných soudem.4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Jako provozovatel vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , byl od 17. 7. 2024 do 15. 9. 2024 v registru vozidel evidován , jméno FO, a vozidlo bylo po celou dobu vedeno ve stavu provozované. Na základě kupní smlouvy ze dne 15. 7. 2024 prodal , jméno FO, předmětné vozidlo společnosti , právnická osoba, , která jej na základě kupní smlouvy ze dne 16. 7. 2024 prodala žalovanému. Dne 6. 3. 2025 vyhotovila žalobkyně výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , autobusu s hmotností nad 5 t, v níž vyzvala žalovaného k zaplacení částky 17 690 Kč na příspěvku a nákladů za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy s odůvodněním, že k označenému vozidlu, jehož je žalovaný provozovatelem, nebylo v době od 17. 7. 2024 do 15. 9. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy povinné ručení. Pojištění předmětného vozidla u ČSOB pojišťovny, a. s., bylo ukončeno ke dni 16. 7. 2024. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 17 690 Kč představující příspěvek za 61 dní nepojištění při denní sazbě 290 Kč. Výzva byla odeslána dne 6. 3. 2025. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ještě upomínkami ze dne 28. 5. 2024 a 19. 6. 2025. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 24. 7. 2025.5. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), zajistí provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel. Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu má ve smyslu citovaného ustanovení provozovatel tuzemského vozidla. Přitom se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích (§ 6 odst. 2 zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období provozovatelem vozidla, přičemž zákonnou povinnost pojistit vozidlo pro účely provozu na pozemních komunikacích nesplnil. Dle ustanovení § 45 odst. 2 zákona zaplatí provozovatel tuzemského vozidla , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 45 odst. 3 zákona). Vedle příspěvku má žalobkyně v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 46 odst. 2 zákona jsou příspěvek a náklady splatné na základě výzvy žalobkyně, a to ve lhůtě v trvání nejméně třiceti dnů od dojití výzvy. Výši denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel a výši nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Denní sazba příspěvku pro autobus s nejvyšší povolenou hmotností nad 5 000 kg byla v rozhodném období 290 Kč. Při 61 dnech absence pojištění vozidla, tak činil příspěvek 17 690 Kč (61 x 290 Kč). Výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek byla 300 Kč. Žalovaný byl žalobkyní řádně vyzván k zaplacení příspěvku dopisem ze dne 6. 3. 2025, výzva k úhradě příspěvku obsahovala všechny náležitosti stanovené v § 46 odst. 2 zákona. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uplatněný příspěvek žalobkyni uhradil, nevyvrátil taktéž domněnku, že za dobu uvedenou v žalobě byl skutečně provozovatelem předmětného vozidla. Současně soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení z částky 17 690 Kč, na které má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen zcela úspěšné žalobkyni, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 615 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 1 200 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, je sazba za jeden úkon právní služby 400 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 315 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejnou advokátkou podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly.8. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.