21 C 35/2026-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15.590 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14.990 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 14.990 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 81,69 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 1.427,09 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 13. 12. 2024 uzavřela se žalovaným Smlouvu o nákupu na splátky č. L8907597032, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut účelový úvěr ve výši 14.990 Kč za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Žalovaný úvěr v plné výši vyčerpal zaplacením kupní ceny zboží prodejci. Smluvní strany si sjednaly smluvní úrokovou sazbu ve výši 21,9 % ročně a splácení úvěru v pravidelných měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný své splátkové povinnosti neplnil, v důsledku čehož se dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními přistoupila k zesplatnění úvěru. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když prověřila jeho závazky v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a v interní databázi žalobkyně. Měsíční výdaje žalovaného na bydlení a domácnost žalobkyně samostatně nezjišťovala a příjmy neověřovala.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze Smlouvy o nákupu na splátky č. L8907597032 ze dne 13. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14.990 Kč za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách ve výši 1.411 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, a hradit sjednaný smluvní úrok ve výši 21,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky smlouvy o nákupu na splátky a Ceník žalobkyně, které byly žalovanému před podpisem smlouvy poskytnuty spolu se Splátkovým kalendářem a Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.4. Z výpisu transakcí soud zjistil, že úvěr byl dne 16. 12. 2024 vyplacen z účtu žalobkyně na účet prodejce ve výši 14.990 Kč.5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši 28.900 Kč a finanční závazky ve výši 7.000 Kč. Z dokumentů Eurisc_.pdf, MultiCribis_.pdf a Dotazy_.xlsx soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala závazky žalovaného v registrech, a z automatizovaného scoringu (CZ Decision Lendify.pdf) vyplynulo, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného dopadlo pozitivně.6. Z Opakované výzvy k úhradě ze dne 14. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru. Z Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu soud zjistil, že žalobkyně v důsledku neuhrazení dluhu od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 24. 6. 2025.7. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 1. 2026 a připojeného podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění v souladu s § 142a o. s. ř.8. Pro nadbytečnost soud neprovedl dokazování listinou bankID.xlsx.9. Soud měl na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut účelový úvěr ve výši 14.990 Kč, který žalovaný v plné výši vyčerpal. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, avšak své povinnosti neplnil, čímž se dostal do prodlení.10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřovala platební morálku žalovaného v dostupných registrech. Žalobkyně však nedoložila, zda a jakým způsobem byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného, resp. uvedla, že ověřovány nebyly.15. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.16. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).17. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.18. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.19. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě dosud nevrácené jistiny 14 990 Kč (vyplaceno celkem 14 990 Kč a vráceno 0 Kč), a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.20. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. Cpjn 202/2005, jsou úroky z prodlení, které se stanou splatnými až po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, svou povahou opětující se dávkou ve smyslu § 154 odst. 2 o. s. ř.21. V projednávané věci soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil žalovanému lhůtu k jejímu splnění. Současně žalobkyni přiznal i nárok na zákonný úrok z prodlení, který se stane splatným v budoucnu, a to pro případ, že žalovaný nesplní svou povinnost řádně a včas, od uplynutí stanovené lhůty k plnění až do zaplacení.22. Žalobkyni byl proto přiznán nárok na úrok z prodlení (i) pro případ prodlení žalovaného se splněním peněžité povinnosti, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení, a (iii) ve výši stanovené právními předpisy upravujícími zákonný úrok z prodlení, tj. podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v souladu se závěry citovaného stanoviska Nejvyššího soudu.23. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.24. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč.25. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 536 Kč, přičemž tato částka představuje 51,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v