21 C 433/2025-28 — Okresní soud v Karviné

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 817,58 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . (dále „poskytovatel úvěru“), smlouvu o službě Twisto účet dne 27. 3. 2024, jejíž pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr s platebním limitem 5 000 Kč, který žalovaná postupně čerpala. Žalovaná během trvání smluvního vztahu vyčerpala prostřednictvím , Anonymizováno, účtu celkem částku 16 281,83 Kč, a to prostřednictvím jednotlivých platebních transakcí realizovaných zejména platební kartou Twisto a službou Twisto Snap. Přes vzniklou povinnost splácet však žalovaná neuhradila v průběhu celého smluvního vztahu žalobkyni ani jeho právnímu předchůdci žádnou část dlužné částky, a to ani na jistině, ani prostřednictvím splátek dle vystavených vyúčtování. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem v rámci registračního procesu žalované prostřednictvím elektronické aplikace poskytovatele služby. V jeho průběhu byla podle tvrzení žalobkyně posuzována úvěruschopnost žalované, a to zejména ověřením její osoby, nahlédnutím do databáze dlužníků SOLUS a insolvenčního rejstříku, jakož i na základě údajů, které žalovaná sama uvedla o výši svého čistého měsíčního příjmu a výdajů. Žalobkyně tvrdila, že s ohledem na takto zjištěné údaje a na nízký platební limit ve výši 5 000 Kč byla úvěruschopnost žalované posouzena dostatečně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smluvní dokumentace, a to smlouvy k službě Twisto účet, soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 27. 3. 2024 se společností , právnická osoba, ., smlouvu, jejímž předmětem bylo zřízení Twisto účtu a poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru s limitním rámcem 5 000 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem v rámci registračního procesu žalované prostřednictvím elektronické aplikace poskytovatele služby. V jeho průběhu byla podle tvrzení žalobkyně posuzována úvěruschopnost žalované, a to zejména ověřením její osoby, nahlédnutím do databáze dlužníků SOLUS a insolvenčního rejstříku, jakož i na základě údajů, které žalovaná sama uvedla o výši svého čistého měsíčního příjmu a výdajů. Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na takto zjištěné údaje a na nízký platební limit ve výši 5 000 Kč byla úvěruschopnost žalované posouzena dostatečně. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované zpřístupněn Twisto účet, jehož prostřednictvím žalovaná mohla realizovat platební transakce, a to zejména pomocí platební karty Twisto a služby Twisto Snap.4. Totožnost žalované byla před uzavřením smlouvy ověřena prostřednictvím skenu občanského průkazu č. , hodnota, (čl. 20).5. Soud vzal za prokázané z transakční historie Twisto účtu žlované, že žalovaná po uzavření smlouvy o službě , Anonymizováno, účet dne 27. 3. 2024 začala úvěr bezprostředně čerpat. Dne 28. 3. 2024 provedla dvě transakce, a to ve výši 4 028 Kč a 1 360 Kč, dne 29. 3. 2024 dále transakci ve výši 5 403 Kč. V dalším období žalovaná čerpala úvěr ještě dne 3. 4. 2024 částkou 2 176,83 Kč, dne 4. 4. 2024 částkou 1 746,94 Kč a dne 7. 4. 2024 částkou 1 567,06 Kč. Celkem tak žalovaná v období od 28. 3. 2024 do 7. 4. 2024 prostřednictvím Twisto účtu vyčerpala finanční prostředky v úhrnné výši 16 281,83 Kč, přičemž následně neuhradila na splácení poskytnutého úvěru žádnou částku.6. Čerpání úvěru bylo žalované vyúčtováváno v rámci pravidelných měsíčních vyúčtování, přičemž součástí splátek byly i sjednané úroky. Podle vyúčtování za měsíc březen 2024 původní věřitel požadoval po žalované zaplacení částky 2 589,94 Kč, podle vyúčtování za měsíc duben se domáhal zaplacení částky 1 999,56 Kč a podle vyúčtování za květen 2024 se domáhal zaplacení částky 13 228,08 Kč.7. V důsledku prodlení žalované původní věřitel vyzýval žalovanou k zaplacení dlužných částek prostřednictvím emailu ze dne 26. 4. 2024.8. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby zaslal žalované předžalobní výzvu k plnění a doložil její odeslání podacími doklady. (Předžalobní upomínka ze dne 6. 8. 2025, Sledování zásilek – PoštaOnline ze dne 8. 8. 2025).9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 2. 2025 dále vyplynulo, že pohledávku z úvěrové smlouvy původní věřitel , právnická osoba, ., postoupil žalobkyni. A postoupení pohledávky žalobkyni oznámil původní věřitel žalované v dopise ze dne 11. 3. 2025. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 13. 3. 2025 (Sledování zásilek – PoštaOnline).10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o účtu podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. A uzavřeli také smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395, podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.14. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).15. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena a úvěr byl poskytnut i přes existenci pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.16. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.19. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.20. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny 16 281,83 Kč (vyplaceno celkem 16 281,83 Kč a vráceno 0 Kč), a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku, tj. pokud šlo o úroky, smluvní pokuty a poplatky, soud žalobu zamítl.21. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).22. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč.23. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích