21 C 435/2025-33 — Okresní soud v Karviné

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 405,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., (dále „poskytovatel úvěru“) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 91500283 dne 10. 7. 2022. Na základě této smlouvy byl oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše 150 000 Kč. Dále doplnila, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS a NRKI a centrální evidenci exekucí a porovnáním údajů o jeho příjmech a výdajích. Po kladném vyhodnocení úvěruschopnosti byl žalovaný informován o schválení úvěru a bezhotovostním převodem mu byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 37 799 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku v minimálních splátkách po 3 858 Kč splatných v pravidelných měsíčních intervalech. Tyto splátky však nehradil řádně ani včas a na úvěr dosud zaplatil 27 767 Kč. Žalobkyně se stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025. Žalovaná částka ve výši 24 405,92 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 16 240,38 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužné pojistné ve výši 1 900,15 Kč, a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši 3 765,39 Kč. Žalobkyně dále požadovala příslušenství z dlužné jistiny, a to zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti (tedy ode dne 2. 12. 2023 do zaplacení).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.3. Ze smluvní dokumentace, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru N-Times, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 91500283. Úvěr byl sjednán jako účelový a bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností postupného a opakovaného čerpání za účelem financování nákupu do výše sjednaného úvěrového limitu 40 000 Kč. První čerpání úvěru byl sjednáno za účelem úhrady kupní ceny 37 799 Kč na předmět nákupu „75c728“. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit v měsíčních splátkách včetně pojistného po 3 858 Kč. Celková dlužná částka splatná spotřebitelem činila 44 028 Kč, roční úroková sazba činila 30,59 %.4. Z oznámení o odchozí platbě soud zjistil, že poskytovatel úvěru , právnická osoba, ., zaplatil na účet prodejce (obchodníka) společnosti , právnická osoba, ., dne 11. 7. 2022 částku 37 799 Kč.5. Žalovaný neplnil sjednané splátky. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze částečné plnění ve výši 27 767 Kč (rozklad splátek).6. V důsledku prodlení žalovaného původní věřitel odstoupil od smlouvy v dopise ze dne 1. 11. 2023, který byl podán k poštovní přepravě dne 3. 11. 2023.7. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění a doložil její odeslání podacími doklady. (Předžalobní upomínka ze dne 10. 10. 2025, Sledování zásilek – PoštaOnline ze dne 13. 10. 2025).8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2025 dále vyplynulo, že pohledávku z úvěrové smlouvy původní věřitel , právnická osoba, ., postoupil žalobkyni. A postoupení pohledávky žalobkyni oznámil původní věřitel žalovanému v dopise ze dne 23. 6. 2025.9. Z listin o posouzení úvěruschopnosti „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru Cofidis“ soud zjistil, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o jeho příjmech a výdajích sdělených žalovaným a nahlédnutím do příslušných registrů. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení 10 000 Kč a své příjmy ve výši 28 000 Kč. Porovnáním příjmů a výdajů byl žalovaný shledán úvěruschopným.10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalovanému doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.14. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval platební morálku žalovaného v dostupných registrech a ověřil i příjmy žalovaného. Žalobkyně však nedoložila, zda a jakým způsobem byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalovanému poskytnut být neměl.16. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.19. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.20. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny 10 032 Kč (vyplaceno celkem 37 799 Kč a vráceno 27 767 Kč), a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku, tj. pokud šlo o úroky, smluvní pokuty a poplatky, soud žalobu zamítl.21. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).22. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 977 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 221 Kč.23. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 244 Kč.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).