24 C 248/2025-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 31 005,63 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 329,4 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 688,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 202,45 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úrok 14,75 % ročně z částky 26 302,45 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila že mezi její právním předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo, po posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, dne 19. 10. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 52.565,25 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také smluvní úrok, poplatky a náklady. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 64 982 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky. Dlužná částka uhrazena nebyla.2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2021 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, které se žalovaná zavázala vrátit i s dohodnutými poplatky formou pravidelných měsíčních splátek.4. Ze 14 ks potvrzení o provedené transakci , právnická osoba, ., IČ , IČO, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na účet uvedený ve Smlouvě o spotřebitelském úvěru celkem částku 41 565,25 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 uzavřenou mezi , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalobkyní bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou (příloha č. 1, poř. č. , hodnota, ) byla postoupena na žalobkyni. O tomto byla žalovaná informována dopisem ze dne 21. 10. 2024 odeslaným dne 11. 11. 2024.6. Výzvou ze dne 31. 12. 2024, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě pohledávek do 15. 1. 2025.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).11. Po provedeném dokazování nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně ve shora uvedeném smyslu posuzovala schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhá tvrzení žalobkyně o tom, že zkoumala úvěruschopnost žalované náhledem do interních databází a externích registrů a zkoumáním výpisů z účtu žalované, aniž by tato tvrzení žalobkyně prokázala konkrétními důkazy, kdy navíc žalobkyně ani netvrdila (natož aby prokázala), že jakkoliv zkoumala výdaje žalované, tento zákonný požadavek nenaplnila.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by tak mohlo žalobkyni vzniknout maximálně právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. V tomto případě však žalovaná na předmětný úvěr žalobkyni (resp. její předchůdkyni) uhradila celkem 64 982 Kč, což je více než bylo žalobkyní žalované poskytnuto, když soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 41 565,25 Kč. Soud proto žalobu zcela zamítl.13. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytla. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly.