24 C 84/2026-16 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 4. 2026 se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalované. Žalobu odůvodnil tak, že je otcem žalované, která je již zletilá, a na její výživu hradil výživné stanovené soudem ve výši 2 000 Kč, žalovaná ke dni 12. 1. 2026 ukončila studium a nadále se nepřipravuje na budoucí výkon povolání. Žalovaná odcestovala do zahraničí a není s ní od té doby v kontaktu. Nemá informace o tom, že by se nadále soustavně připravovala na budoucí povolání, nemá informace o tom, že by nebyla schopna se sama živit. U jednání dále uvedl, že naposledy výživné žalované uhradil v měsíci leden 2026, žalovaná na něho kontakt má, od ledna 2026 ho žalovaná nekontaktovala s tím, že by chtěla nadále platit výživné. Naposledy s žalovanou komunikoval někdy v lednu 2026, asi 2 dny před jejím odjezdem do zahraničí, do Norska, kdy mu sdělila, že nadále netrvá na placení výživného, předala mu doklady, které přiložil k žalobě, tedy žádost o ukončení trvalého pobytu na území ČR a potvrzení o ukončení studia na Střední škole , adresa, .2. Žalované byl z důvodu jejího neznámého pobytu ustanoven dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu opatrovník, který se k žalobě vyjádřil tak, že s požadavkem žalobce na zrušení vyživovací povinnosti nesouhlasí, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná skutečně nabyla schopnosti sama se živit.3. U jednání nařízeného na 14. 7. 2026 žalobce i opatrovník setrvali na svých procesních stanoviscích.4. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 5. 2021, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 25. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla svěřena do péče matky a žalobci (otci) bylo stanovena přispívat na výživu nezletilé žalované 2 000 Kč měsíčně. V době rozhodnutí soudu byla žalovaná žákyní 8. třídy ZŠ a žila v domácnosti s oběma rodiči, průměrný čistý měsíční výdělek matky činil 9 500 Kč a průměrný čistý výdělek žalobce (otce) činil 28 000 Kč.5. Z čestného prohlášení žalobce ze dne 20. 4. 2026 soud zjistil, že obsahuje stejná tvrzení, jaká žalobce uvedl v žalobě.6. Z žádosti o ukončení trvalého pobytu na území ČR ze dne 12. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaná ukončila ke dni 12. 1. 2026 trvalý pobytu na území ČR (poslední adresa trvalého pobytu , adresa, ) a že stejného dne odevzdala svůj občanský průkaz.7. Z potvrzení o ukončení studia Střední školy , adresa, , p. o., , adresa, soud zjistil, že žalovaná ukončila ke dne 12. 1. 2026 studium v oboru strojní mechanik na této střední škole.8. Z lustrace Informačního systému základních registrů soud zjistil, že u žalované je evidován ukončený trvalý pobyt na adrese , adresa, .9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná nabyla zletilosti 26. 12. 2024 a nic nenasvědčuje tomu, že by pokračovala v přípravě na budoucí povolání (nebyla schopna se sama živit). Soud má za prokázáno, že žalovaná z vlastní vůle ukončila studium na střední škole, ukončila na území ČR trvalý pobyt a odcestovala do zahraničí. Navíc od ledna 2026 po žalobci nepožadovala další placení výživného, ačkoliv tento jí naposledy výživné zaplatil právě v měsíci lednu 2026. Žalovaná, na kterou v tomto případě přešlo břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že není schopna se sama živit, ničeho neuvedla. Soud dospěl k závěru, že žalovaná je schopna sama se živit dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a proto rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti dle žaloby s tím, že oproti návrhu žalobce určil, že žalobcova vyživovací povinnost se ruší počínaje dnem 1. 2. 2026, když výživné žalobce žalované naposledy uhradil v měsíci lednu 2026.10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně plně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.