28 C 23/2026-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, domáhala se žalobkyně, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku 116 702,66 Kč s příslušenstvím, na základě smlouvy, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále též jen „banka“), a to smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 9. 2018, v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalované a žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí v 100 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 4 216 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 8,90 % ročně. Banka pro prodlení žalované se splácením úvěr zesplatnila ke dni 14. 1. 2025. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě série smluv o postoupení pohledávek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud na základě zjištění z nich učiněných, došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu.4. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek , Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení s se smlouvou o postoupení pohledávek , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, ., jako postupitel a společnost , právnická osoba, , jako postupník se dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1. V příloze č. 1 je uvedena pohledávka za žalovanou z klientské smlouvy č. , hodnota, . Postoupení bylo žalované písemně oznámeno bankou, což soud zjistil z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025 a přehledu podacích čísel.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1. V příloze č. 1 je uvedena pohledávka za žalovanou z klientské smlouvy č. , hodnota, . Postoupení bylo žalované písemně oznámeno společností , právnická osoba, , což soud zjistil z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025 a poštovního podacího archu.6. Z listiny „Návrh na uzavření smlouvy o půjče na konsolidaci č. , hodnota, “ ze dne 13. 9. 2018 ve spojení s listinou „Akceptace návrhu Smlouvy o půjčce“ soud zjistil, že se , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované částku 268 500 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit spolu s úrokem ve výši 8,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 3 813 Kč.Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 268 500 Kč, což soud zjistil z výpisu z úvěrového účtu. Z uvedeného rovněž zjistil, že žalovaná uhradila celkem 273 341,17 Kč.7. V listině Protokol o ověření úvěruschopnosti, je popsán konkrétní způsob posouzení úvěruschopnosti žalované bankou, a soud považuje za podstatné, že je uvedeno, že banka vyšla z výše příjmu uvedené žalovanou v žádosti, a vyšla z výše 23 000 Kč, výše příjmu žalované byla ověřena s využitím komplexního statického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů, není uvedena výše výdajů a výše případných dalších splátek.8. Z dopisu ze dne 14. 1. 2025 soud zjistil, že banka prohlásila pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, za splatné ke dni a vyzvala žalovanou úhradě dluhu.9. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 17. 7. 2025.10. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na právní posouzení věci nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.12. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.13. Žalobkyně zakládala nárok uplatněný žalobou na smlouvě, kterou soud právně posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.14. Podle § 87 odst. 1 věta ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.16. Po vyhodnocení skutečností zjištěných z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Právní předchůdkyně se ohledně zdroje a výše příjmu žalované, resp. jeho samotné existence, spolehla toliko na prohlášení žalované, které nikterak neověřovala. Případné ověření příjmu s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy nelze považovat za dostačující, kdy toto ničeho nevypovídá o skutečně dosahovaných příjmech, a banka neuvedla z jakých údajů o žalované při tomto ověření vyšla. Dále právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na zjišťování a ověřování skutečných výdajů žalované. Soud je toho názoru, že požadavek na doložení právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení, není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Požadavek na zjištění skutečných výdajů žalované na bydlení byl v dané věci o to důvodnější, že výše příjmu žalované, z níž žalobkyně při posouzení vyšla, je natolik nízká, že je dána pochybnost, že příjem žalované bude dostačující pro uhrazení nutných životní