28 C 25/2026-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 579,90 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 804,07 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 121,29 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 13 079,90 Kč za dobu od 1. 12. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 079,90 Kč za dobu od 1. 12. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 9. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 20 000 Kč, s tím, že žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně až do vyčerpání úvěrového limitu. K prvnímu čerpání došlo bezhotovostně dne 1. 2. 2020. Žalovaný hradit úrok ve výši 16,90 % ročně a zavázal se splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v souladu se smlouvou, z důvodu neplacení splátek prohlásila ke dni 2. 4. 2025 celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 15. 9. 2017 soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela tuto smlouvu s žalovaným a ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Úvěr se žalovaný zavazuje splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč, je dohodnuta úroková sazba 16,90 % ročně. Úvěr je veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, .5. Z přehledu transakcí na úvěrového účtu č. , č. účtu, má soud za prokázáno, že žalovaný čerpal celkem 38 800 Kč a celkem žalobkyni uhradil 34 299,43 Kč.6. Dopisem ze dne 2. 4. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru.7. Žalovaný byl advokátem zastupujícím žalobkyni vyzván k úhradu dluhu před podáním žaloby písemně dopisem ze dne 20. 11. 2025.8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud s ohledem na právní posouzení neučinil žádná právně relevantní skutková zjištění.9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.10. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podání ze dne 17. 2. 2026. Uvedla, že příjem žalovaného ověřila dle výpisů z pohybu na běžném účtu žalovaného, průměrná mzda vyplacená žalovanému v září 2016 až v únoru 2017 dosáhla částky 15 734,83 Kč, a z této částky žalobkyně při posouzení schopnosti splácet vyšla. Existenční výdaje žalovaného byly stanoveny ve výši 5 957 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu, a je pravidelně revidován, a z pravidelných výdajů žalovaného které tvořily pravidelné splátky v celkové výši 5 500 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného přes systém CBCB (nebankovní i bankovní registry). Uvedené vyplývá z předložených listinných důkazů – žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisu z účtu žalovaného a z dokumentu „posouzení úvěruschopnosti klienta“. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl svého zaměstnavatele, výši mzdy 15 945 Kč, v jsou v rubrice měsíční splátky domácnosti uvedeny položky: splátky úvěrů (skupina ČS), splátky u jiných bank včetně soukr. leasingu, splátky nebankovních produktů, ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem), u věch položek je vyplněno 0 Kč.14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného, nicméně zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalovaného. Tuto povinnost nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru, jak učinila žalobkyně. Soud je toho názoru, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru při posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je zjistit a ověřit skutečnou výdajů na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů, a to v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, a zjištění a ověření výdajů na bydlení není spojeno s nepřiměřenými obtížemi. Na splnění této povinnosti je v dané věci nutno o to důrazněji trvat z důvodu, že žalobkyně uváděla, že vyšla z příjmu žalovaného ve výši 15 734,83 Kč a výše splátek s nimiž žalobkyně kalkulovala činila 5 500 Kč, tedy rozdíl který měl žalovanému zůstat po uhrazení splátky je tak nízký, že žalobkyně měla mít postaveno na jisto, že z tohoto zůstatku bude žalovaný skutečně schopen hradit své základní životní potřeby, tj. zejména skutečné náklady na bydlení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom, že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že n