28 C 374/2025-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 55 808,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 241,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 778,91 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 55 808,53 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku z částky 53 084,53 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, jako nároky ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru, který uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, s žalovaným dne 19. 9. 2018. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše 83 000 Kč z úvěrového účtu číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru ve výši 12,75 % ročně a sjednané poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné splátky, využila banka svého práva a dopisem ze dne 18. 11. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 18. 11. 2024. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 137 949,90 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 56. 2025, dohody o úhradě úplaty, potvrzení o zaplacení úplaty a přílohy č. 1 (seznam postupovaných pohledávek), soud zjistil, že , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník se ve smlouvě dohodly o postoupení pohledávek. V seznamu postoupených pohledávek je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením) označením čísla smlouvy. Byla splněna sjednaná podmínka účinnosti postoupení pohledávek, zaplacení úplaty. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 27. 5. 2025, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, , na nového věřitele, žalobkyni.5. Ze „Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace plus“ soud vzal za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný jako klient s , právnická osoba, . jako bankou dne 19. 9. 2018. Ve smlouvě si žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně sjednali, že banka poskytne klientovi jako úvěrovanému spotřebiteli možnost opakovaného čerpání úvěru do úvěrového rámce 83 000 Kč, který bude žalovaný hradit v měsíčních splátkách spolu s úrokem a sjednaným pojištěním.6. Z listiny „Platební historie“ ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný celkem na základě smlouvy ze dne 19. 9. 2018 čerpal jistinu ve výši 100 890 Kč, a celkem zaplatil žalobkyni 137 949,90 Kč.7. Z listiny „Žádost o úvěr Konsolidace Plus“ soud zjistil, že žalovaný při podání žádosti vyplnil k požadavku právní předchůdkyně žalobkyně následující údaje o svých osobních a majetkových poměrech: dluh bydlení vlastní, dosažené vzdělání odborné/učňovské, je ženatý, je zaměstnán na dobu neurčitou, průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 27 212 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, srážky ze mzdy 0 Kč, jiné měsíční splátky 0 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované soud vzal za prokázáné, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzený příjem žalovaného.8. Z listiny „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ ze dne 25. 11. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vypočetla disponibilní částku pro splácení úvěru tak, že od příjmů (27 212 Kč) byly odečteny interní splátky, externí splátky a životní náklady v částce 6 876,21 Kč. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima dle nařízení vlády 40/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěná z veřejných databází. Příjem byl ověřen z „potvrzení o příjmu“ vystaveném zaměstnavatelem žalovaného, průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce je uveden ve výši 27 310 Kč.9. Z listiny „Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne 20. 11. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 18. 11. 2024 a vyzývá jej k úhradě dluhu.10. Z listiny „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 25. 8. 2025, soud zjistil, že touto výzvou byl žalovaný advokátem zastupujícím žalobkyni vyzván k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy č. , hodnota, ve lhůtě do 9. 9. 2025.11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.12. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládá nároky uplatněné žalobou na smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a na tuto smlouvu dopadá regulace zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen „ZoSÚ“), smlouva naplňuje znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 tohoto zákona, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak její obsah ve vazbě na účel zákona vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Po