28 C 376/2025-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 26 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a částky 7 575 Kč, s odůvodněním, s žalovanou uzavřela dne 8. 6. 2024 dne smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, zasláním na účet č. , č. účtu, , žalovaná se zavázala uhradit poplatek ve výši 6 175 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 8. 7. 2024, žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalované nárokuje úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč, a to na základě čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně nárokuje smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o půjčce, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 9. 7. 2024 do 27. 8. 2025.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nesporuje uzavření smlouvy a poskytnutí zápůjčky, rozporuje však výši uplatněné částky, neboť jí není jasné, jaká část původního dluhu byla uhrazena, kolik činní úroky a jaké sankci byly započítány. K okolnostem uzavření smlouvy uvedla, že se byla v těžké osobní a rodinné situaci, dostala se do finančních problémů, což se pokusila vyřešit prostřednictvím sázek a hazardních her, což však problémy jen prohloubilo. Navrhovala, aby mohla uhradit dluh ve splátkách, k tomu uvedla, že její příjem činní 28 000 až 30 000 Kč, žije s ní nezletilá dcera, na kterou je placeno výživné 5 500 Kč, náklady na bydlení činní přibližně 16 000 Kč, splácí další dluhy, po uhrazení všeho uvedeného jí zbývá jen minimum prostředků na jídlo, dopravu a základní potřeby.3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění, která jsou současně závěrem o skutkovém stavu.5. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 8. 6. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, se žalobkyně zavázala poskytnou žalované bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč (na účet č. , č. účtu, ), kterou se žalovaná zavazuje vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 175 Kč, nejpozději do 8. 7. 2024. Poskytnutí předmětné částky dle smlouvy žalovaná nerozporovala a předložila potvrzení o připsané platbě na svůj účet ze dne 8. 6. 2024 od žalobkyně ve výši 20 000 Kč, z uvedeného soud učinil závěr, že žalobkyně poskytla žalované předmětnou částku dle smlouvy ze dne 8. 6. 2024. Shodné zjištění soud učinil též z výpisu z účtu žalobkyně. Dále žalovaná výstupem z internetového bankovnictví prokázala, že žalobkyni po dni uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků uhradila celkem částku 500 Kč, a to platbou ze dne 21. 10. 2024 ve výši 200 Kč a platbou ze dne 19. 11. 2024 ve výši 300 Kč.6. Žalovaná byla písemně vyzvána prostřednictvím žalobkyni zastupující advokátky, dopisem odeslaným dne 1. 7. 2025 k uhrazení dluhu ze smlouvy před podáním žaloby (zjištěno a prokázáno z dopisu samého a poštovního podacího lístku).7. Uvedeném dokazováním má soud za prokázána právně relevantní tvrzení v dostatečném rozsahu.8. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.11. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.12. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně však k těmto tvrzením nepředložila žádné důkazy. Nadto se jedná o obecnou formulaci, žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje o výši příjmů, výdajů a dalších závazků žalované, z nichž měla při posouzení schopnosti žalované splácet vycházet.13. V projednávané věci tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů dostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli zápůjčku v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.14. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 19 500 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotře