28 C 389/2025-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 44 764,13 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 14. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný nesplnil povinnosti ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 2. 9. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně – , právnická osoba, , když žalovaný na základě smlouvy od právní předchůdce žalobkyně čerpal úvěr v konečné výši 44 764,13 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 13. 4. 2025. Úvěr byl poskytnut žalovanému na účet č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud na základě zjištění z nich učiněných, došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu.4. Ze smlouvy „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“ uzavřené dne 27. 1. 2020 a jejího dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021, soud zjistil, že mezi , právnická osoba, . jako postupitelkou a žalobkyní jako postupníci bylo sjednáno postoupení pohledávek, předmětem bylo i postoupení pohledávky za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy, uvedením rodného čísla žalovaného. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 15. 5. 2025, což soud zjistil z dopisu samého a poštovního podacího lístku.5. Ze smlouvy „, právnická osoba, . – úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 2. 9. 2024“ soud zjistil, že věřitel společnost , právnická osoba, ., se zavazuje poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. První částka čerpání byla sjednána ve výši 20 000 Kč, byl sjednán úrok a podmínky splácení.6. Z potvrzení o platbách („Proof of payment“) soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 74 700 Kč, a to platbou ze dne 2. 9. 2024 ve výši 20 000 Kč, ze dne 23. 9. 2024 ve výši 10 000 Kč, ze dne 6. 10. 2024 ve výši 1 700 Kč, ze dne 5. 11. 2024 ve výši 13 000 Kč, ze dne 8. 11. 2024 ve výši 20 000 Kč a ze dne 12. 11. 2024 ve výši 10 000 Kč.7. Z platební historie („payments and withdrall report“) soud dospěl k závěru, že žalovaný uhradil celkem 100 398,74 Kč, tento závěr soud učinil ze zjištění, že v přehledu plateb jsou uvedeny položky označené „Payment“, což v překladu znamená platba, a součtem těchto položek došel k částce 1000 398,74 Kč. Dále jsou v přehledu plateb položky „Invoice“, což v překladu znamená faktura, a položky „Withdrawal“, tedy v překladu výběr (odchozí platba), přičemž položky „Withdrawal“ jsou ve shodné výši a stejného data jako platby ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dle potvrzení o platbách (viz předchozí odstavec). Za plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně soud vyhodnotil položky „Withdrawl“ a za platby ze strany žalovaného položky „Payment“. Položky „Invoice“ soud posoudil jako vystavená vyúčtování.8. Z listiny označené v elektronické podobě „creditworthiness_, číslo, “ soud zjistil, že právní předchůdkyně při uzavření smlouvy vyšla z údajů uvedených žalovaným o výši jeho příjmu (45 000 Kč) a výši jeho výdajů (10 000 Kč).9. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže podané právní posouzení věci nezjistil žádné právně relevantní skutečnosti.10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, jako poskytovatele úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, že pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je nutno trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.13. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně neuvedla ničeho konkrétního o tom, jak byla před uzavřením smlouvy posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně 90 % výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K těmto tvrzením žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného.14. Soud proto dospěl k závěru, že původní věřitelka jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.15. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný již uhradil více, než kolik činila poskytnutá jistina, proto ho už žádná nesplněná povinnost na základě smlouvy ze dne 2. 9. 2024 nestíhá. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.